Článek
"I na tak temném místě bylo pro lidi velmi důležité mít alespoň jiskřičku naděje. Tunel svědčí o tom, že dokonce i v tak těžkých časech se toužilo žít," řekl izraelský archeolog Jon Seligman.
Během války se obětí holokaustu stalo téměř 200 tisíc litevských Židů, více než 96 procent tamní židovské obce. Židé byli vražděni po celé zemi, nejvíce jich však zahynulo v lese u nádraží Ponary (nyní Paneriai) na okraji Vilniusu.
| KOMENTÁŘ DNE: | |
|---|---|
| Očima Saši Mitrofanova: Srážka aligátora s čápem | |
Podle odhadů asi 70 tisíc Židů, až 20 tisíc Poláků a několik tisíc sovětských zajatců. Katy byli hlavně esesáci a litevští kolaboranti.
Po tunelu v Paneriai pátral tým archeologů, geofyziků a historiků z Izraele, Spojených států, Kanady a Litvy, který se současně snažil vyvarovat narušení tamních masových hrobů.
Výzkumníci proto použili podobnou elektronickou technologii, jaká se používá při pátrání po ropě či horninách, aby zmapovali 34 metrů dlouhý tunel.
Na konci války, kdy se nacisté snažili zahladit důkazy o masovém vraždění, byli do ponarského lesa přivezeni židovští a sovětští vězni z koncentračního tábora Stutthof. Museli kopat masové hroby, klást do nich mrtvoly a pak je spálit. Vězni žili ve strachu, že také budou zabiti, jakmile splní úkol.
Po smrti ženy zorganizoval útěk
Jeden z vězňů, Isaac Dogim, v hromadě rozkládajících se mrtvol rozpoznal členy vlastní rodiny, včetně své ženy. Tu identifikoval podle medailonku, který ji daroval na svatbě. Dogim poté začal organizovat útěk.
Po nocích, kdy vězni byli hlídáni v jedné z popravčích jam, někteří z nich po tři měsíce tajně hloubili tunel vedoucí na svobodu. Až uprostřed noci 15. dubna 1944 si čtyřicítka vězňů sejmula řetězy a utekla úzkým tunelem. Stráže útěk brzy odhalily a mnoho vězňů zastřelily, avšak jedenácti z nich se podařilo uprchnout do lesa k partyzánům a přežít válku.
"Je to velice důležitý objev, protože jde o další důkaz odboje lidí poslaných na smrt," uvedl ředitel židovského muzea ve Vilniusu Markas Zingeris.