Článek
Na druhém místě je hlavní opoziční Lidová republikánská strana (CHP) s 20,2 procenta hlasů a na třetím nacionalistická Strana národní akce (MHP) s 14,5 procenta.
Z více než deseti ostatních kandidujících stran prý nejspíš žádná nedosáhne na hranici deseti procent hlasů, která je podmínkou pro vstup do parlamentu.
Podle místních komentářů AKP získá bezpochyby parlamentní většinu, přestože sčítání hlasů začalo v provinciích, kde má tato strana tradičně silnou podporu.
Vysoký představitel AKP již prohlásil svou stranu za vítěze voleb. Zdůraznil přitom, že AKP bude dalších pět let s to opět vládnout bez koalice s jinou stranou.
Přes procentně vyšší vítězství, než jaké předpokládaly předvolební průzkumy, by AKP měla mít z 550 parlamentních křesel asi 334, tedy méně než po minulých volbách, kdy získala 351 mandátů.
Je to způsobeno tím, že tehdy vstoupily do parlamentu jen AKP a CHP, zatímco nyní i MHP. Tato strana přitom jako CHP zastává sekulární podstatu státu a obviňuje AKP ze snah o jeho islamizaci.
Volba prezidenta
Podle názoru komentátora deníku Milliyet turecká armáda, která se považuje za ochránce sekulární podoby Turecka a od roku 1960 několikrát svrhla vládu, sice není spokojena s výsledkem, ale tanky do ulic nepošle. Vyjádřil naději, že AKP vezme na vědomí vzkaz voličů v podobě návratu nacionalistů do parlamentu a bude vstřícná k sekulární opozici.
Člen vedení společnosti ATA Investment Osman Buyukgoksu označil výsledek pravicové AKP za dobrou zprávu pro podnikatelské a finanční kruhy. Vyjádřil naději, že Erdogan dodrží slib z kampaně, že bude napříště smířlivější v otázce volby prezidenta, kolem které pro spory se sekulární opozicí vypukla na jaře politická krize.
Volba nového prezidenta bude prvním hlavním úkolem nového parlamentu a vlády, která prezidentského kandidáta zákonodárcům navrhuje. Erdogan má také v dohledné době rozhodnout, zda turecké jednotky zasáhnou proti kurdským ozbrojencům v severním Iráku.
Turecký premiér Recep Tayyip Erdogan. Foto: ČTK/AP
Premiér a šéf AKP Recep Tayyip Erdogan vypsal volby několik měsíců před řádným termínem po střetu se sekulárnější parlamentní opozicí poté, co vláda chtěla prosadit za prezidenta ministra zahraničí Abdullaha Güla.
Opozice se obávala, že Gülovo vítězství by ohrozilo světský ráz Turecka a zvýšilo by vliv islámu na místní politiku.