Generál Dwight Eisenhower ve svém sídle Southwick House, vysoko nad britským přístavem Portsmouth, totiž plánoval invazi na 5. června 1944. O tři dny dříve na opačném konci britských ostrovů Sweeneyová však odečetla údaje z barometrů a teploměru v meteorologické stanici Blacksod v hrabství Mayo.

Ačkoli měla ten den narozeniny a povinnost plnila zcela mechanicky s myšlenkami úplně jinde, neušlo jí, že nízký tlak v příštích dnech přinese nad Británii i Lamanšský průliv mimořádně silnou bouři.

Bouře mohla armádu potopit

Irsko sice bylo za války neutrální, premiér Éamon de Valera ale uzavřel se spojenci dohodu o předávání meteorologických předpovědí. V situaci, kdy na vylodění v Normandii čekalo v první vlně 160 tisíc mužů a sedm tisíc lodí, měla informace o zhoršení počasí cenu zlata.

Eisenhower útok pro jistotu pozdržel o den. Na stole měl ještě upřesněnou předpověď, podle níž mělo 6. června 1944 nad ránem nastat několikahodinové „okno“ bez prudkých dešťů a rozbouřeného moře.

Dějiště invaze do Normandie 6. června 1944

Dějiště invaze do Normandie 6. června 1944

FOTO: ti, Právo

K dispozici měl přitom ještě jedno náhradní datum k útoku, o dva týdny později. Vrchní velitel spojeneckých armád se ale rozhodl nečekat, a dobře udělal. Za oněch 14 dní totiž zažil Lamanšský průliv nejhorší bouři za 40 let, která by mohla invazní loďstvo těžce poškodit, ne-li zničit. Přípravy by musely začít znovu od nuly.

Irská televize RTÉ Sweeneyovou vyhledala a ukázala jí zažloutlý papírek s hlášením z Blacksodu. „No ano, tohle jsem psala já. Třetí červen, moje narozeniny. Jsem šťastná, že ty údaje pomohly. A jsem hrdá, že to bylo od nás z Blacksodu,“ řekla v pořadu, který má odvysílat irská televize.

Mladá Irka přitom ke své „historické“ roli přišla úplnou náhodou. Když si zažádala o práci na poště, netušila, že k ní patří i meteorologické povinnosti. „Před válkou jsme odečítali záznamy jen každých šest hodin. Pak ale spojenci zjistili, že od nás mají první signály o tom, jak bude nejbližší počasí vypadat. A tak jsme museli k meteostanici každou hodinu.“

Údaje o teplotě, vlhkosti a tlaku telegrafovala do irského města Ballina, odkud putovaly do Dublinu a pak do Londýna. „Vůbec jsem nevěděla, že právě ten můj zápis zdržel spojeneckou invazi. Chudák Eisenhower, měl tehdy na ramenou málem celý svět. Co všechno jen musel uvážit, aby se správně rozhodl,“ říká Sweeneyová.

O den později, 4. června, už stoupající tlak signalizoval změnu pro den D. Bylo rozhodnuto.

Němci nic netušili

Naopak nacistické loďstvo nemělo v severním Atlantiku žádnou loď schopnou dodávat meteorologické údaje, a tak o změně počasí Němci neměli tušení.

„Na stůl dostali pouze zprávu, že bouře bude velká a znemožní spojenecké invazní armádě vylodit se kdekoli na francouzském pobřeží,“ říká historik Robert Gerwarth z dublinské University College. Jen proto si vrchní velitel obrany, polní maršál Erwin Rommel, dovolil odjet z Francie na oslavu manželčiných narozenin do Německa.