Syn tesaře z Bergambachtu u Rotterdamu se už ve 35 letech stal nejmladším předsedou Federace nizozemských socialistických odborů, v letech 1979-82 vedl Evropskou odborovou konfederaci.

Proslul asketickým životem, střízlivým až chladným vystupováním působil jako kontrast vůči svým současníkům Tonymu Blairovi nebo Billu Clintonovi.

O Kokově úmrtí informovala jeho strana

Nic to ale neměnilo na jeho široké popularitě napříč politickým spektrem, ve své době býval nejoblíbenějším politikem v zemi. Jako šéf PvdA i ve velmi složitých situacích trpělivě a pragmaticky hledal shodu, byl považován za zosobnění nizozemské stability.

Wim Kok byl znám jako přesvědčený zastánce evropské integrace, patřil k otcům Maastrichtské smlouvy a v letech 1991-1992 předsedal radě guvernérů Evropské banky pro obnovu a rozvoj.