Iliescu, který stanul v prosinci 1989 v čele Fronty národní spásy (FSN), strávil v úterý hodinu a půl na generální prokuratuře, kde si vyslechl formální obvinění, že po 22. prosinci 1989 zavedl mimořádná vojenská opatření, z „nichž některá měla jasně podvratný charakter“. [celá zpráva]

I když měl moc, ovládal armádu a média, v „mnoha případech“ nezabránil zabíjení lidí. Podle žalobců státní média šířila nepravdivé zprávy vytvářející paniku, uvedla Svobodná Evropa.

Současně s obviněním Ilieska požádala kancelář prokurátora, aby jeho stíhání bylo rozšířeno i na období od 27. do 31. prosince, uvedl web Busienss Review. Doposud byl stíhán jen za činy mezi 22. a 27. prosincem 1989.

Ke stíhání Ilieska, bývalého premiéra Petre Romana a vicepremiéra Geliho Voicana Voiculeska dal 13. dubna souhlas prezident Klaus Iohannis.

Iliescu obvinění nekomentoval. Už dříve ale hájil své jednání během revoluce a opakované snahy o své stíhání označil za „frašku urážející oběti a vzpomínku na ty, kdož bojovali za svobodu a demokracii“.

 Armádní akce v pozadí

Podrobnosti o obvinění přinesl ve čtvrtek server Actmedia, který zveřejnil informace o posledním vyšetřování případu zahájeném v roce 2016. V prosinci 2017 uvedl vojenský prokurátor Marian Lazar, že vyšetřování odhalilo nové důkazy.

Podle Lazara, jehož vyjádření citovala Actmedia, byla 22. prosince 1989 večer, kdy se k protestujícím přidala armáda, zahájena podvratná vojenská akce: „Je jisté, že existovala diverzní akce. Projevila se komplexně v několika plánech. Byla hlavní příčinou řady úmrtí, zranění a destrukce. Důkazy ukázaly mechanismus neustálé dezinformace s vážnými následky, prováděné přes rozhlasové a televizní vysílače i vojenskými prostředky komunikace. Ta vyvolala dobře známou celonárodní psychózu z terorismu.“

Podle prokurátora byly použity generátory zvuku napodobující palbu ručních zbraní i automatů nebo výsadku parašutistů. „Objasněny byly také události ve vojenském útvaru UM 01417 Targoviste, kde byli Ceaușeskovi drženi od 22. prosince. Důkazy ukázaly neutuchající diverzní akce, jimž byli vystaveni velitelé útvaru, a existenci příkazů od nejvyšších velitelů k fyzické eliminaci Ceaușeska,” dodal Lazar. Údajně byly podniknuty tři pokusy zabít diktátora a jeho ženu.

V Rumunsku se opakovaně objevovaly pochybnosti, zda se v roce 1989 jednalo o revoluci, nebo o vojenský puč. Rychlý proces, v němž odsoudil mimořádný vojenský soud Ceauşesca a jeho ženu k trestu smrti „za genocidu a ekonomické rozvrácení země“, přičemž oba byli okamžitě zastřeleni, zpochybnil demokratické principy a vyvolával dojem, že se nové vedení snaží co nejrychleji zbavit nemilovaného vůdce, který o něm leccos věděl.

Ion Iliescu byl vysoký komunistický představitel, který studoval v padesátých letech v Moskvě a jehož kariéra se slibně rozvíjela, stál v čele svazu mládeže a od roku 1965 byl členem ÚV rumunské komunistické strany, krátce byl šéfem oddělení propagandy ÚV a v letech 1967 a 1971 působil jako ministr pro záležitosti mládeže. Pak se jeho kariéra zadrhla, Ceaușesku se obával, že by mohl ohrožovat jeho pozici, takže skončil v zemských radách a byl sledován tajnou policií Securitate.

Pád Ceauşeska

Protikomunistické demonstrace v Rumunsku propukly v půlce prosince 1989, vedli je příslušníci maďarské menšiny v Temešváru, který odpůrci režimu ovládli 20. prosince 1989. To už se protesty rozšířily do hlavního města Bukurešti. Bezpečnostní složky proti demonstrantům opakovaně použily sílu.

Když 22. prosince utekl z prezidentského paláce diktátor Nicolae Ceaușescu se svou ženou Elenou, moci se chopil právě Iliescu, který stanul v čele Fronty národní spásy.

V televizi pak prohlásil, že nové vedení čelí útokům „teroristů“ loajálních Ceaușeskovi a vyzval k vydání zbraní lidu. Rozdány byly tisíce střelných zbraní a mezi 22. a 25. prosincem, kdy byl po krátkém, procesu popraven Ceaușesku s manželkou, zastřeleno mnoho lidí, civilistů i bojovníků proti komunismu, kteří v chaotických časech stříleli po sobě.

Podle bilance obětí AFP, která stále není ověřená, přišlo v prosinci 1989 v Rumunsku o život 1104 lidí. Před pádem Ceaușeska jich zemřelo 162, zbylých 942 až v následujících dnech. Odsouzeni byli za násilí dva generálové.

Iliescu původně navrhoval jen opatrnější změny v duchu sovětské perestrojky, i když plánoval změny v zemědělství a v obchodu, ale ne přechod ke kapitalismu. Nakonec přivedl Rumunsko na cestu ke kapitalismu. Prezidentem byl v letech 1989 až 1996 a znovu v letech 2000 až 2004.

 Ilieska stíhají i za potlačení studentské vzpoury

Ze zločinů proti lidskosti je Iliescu stíhán od června 2017 v dalším případu, který se týká potlačení opozičních demonstrací 13. až 15. června 1990, kdy zemřeli čtyři lidé a stovky jich byly zraněny.

Opozice se už v dubnu 1990 postavila proti FSN kvůli tomu, že v ní bylo hodně bývalých komunistů. FSN přesto jasně vyhrála volby. Část studentů ale v protestech pokračovala a požadovala, aby v nové vládě nesměli být členové rozpuštěné komunistické strany, politickou nezávislost rozhlasu a televize a vyšetřování událostí v době revoluce.

Stovka účastníků vyhlásila 11. června 1989 hladovku, o dva dny později je napadla policie. Následující den dorazili horníci, kteří si vyslechli projev Ilieska odsuzujícího studenty. Horníci je pak zbili.

Mnozí Rumuni tuto akci Ilieskovi velmi vytýkají, možná více než události z konce roku 1989, i když někteří pořád vidí Ceaușeska jako výrazného vůdce, za kterého bylo Rumunsko významnější, neboť jsou zklamáni z vývoje v zemi. Většina ale má pocit, že je více potřeba řešit aktuálnější problémy, zejména korupci. Zda je proces snahou odvést pozornost od korupce, není jasné.