Nový zákon má upravit fungování ČVK (tedy Soukromých vojenských společností). Mimo jiné jim má zakázat nákup či skladování zbraní hromadného ničení. Podle poslance vládní strany Jednotné Rusko Andreje Isajeva je jejich pololegální existence nebezpečná.

Ruský senátor Franc Klincevič, který je tajemníkem obranného a bezpečnostního výboru horní komory parlamentu, usiloval dlouhodobě o legalizaci těchto skupin: „Potřebujeme použít amerických zkušeností a zapojit soukromé vojenské společnosti do našeho vojenského plánování.“

Na nezbytnost odhlasování nového zákona, který by operace žoldnéřských organizací reguloval, upozornil nedávno ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, který se jich v pondělí na tiskové konferenci zastal. Zdůraznil, že působí v mnoha zemích: „Dálo se to teď v Iráku i v dalších oblastech, kde působila (americká společnost) Blackwater, která byla potom přejmenována (na Xe Services a později na Academi).“

Existence soukromých armád a milicí je v Rusku veřejným tajemstvím, přestože zákon účast v podobných organizacích nepřipouští.

Vagnerova skupina

První nestátní organizovaná vojenská skupina vznikla v Rusku podle tamních médií v roce 2013 pod názvem Slovanský sbor. Založila ji bezpečnostní služba Moran, která se zaměřovala na protipirátské operace a výcvik. Slovanský sbor najímal lidi k ochraně ropných polí a ropovodů v Sýrii, údajně ale měl malé úspěchy a velké ztráty kvůli špatnému vedení a nedostatečnému vybavení.

Nejznámější je Vagnerova skupina, která v letech 2014–2017 operovala na ukrajinském Krymu a na straně separatistů v Donbasu a od roku 2015 především v Sýrii.

Vagnerova skupina podle týdeníku Newsweek údajně stála za sestřelením vojenského transportního letounu nad luhanským letištěm, ve kterém zahynulo v roce 2014 40 ukrajinských výsadkářů, a přispěla i k porážce ukrajinských sil v kotli u Debalceva. Údajně také pomáhala luhanským separatistům odstranit některé vzpurné velitele.

Mezi jejími asi 400 členy jsou veteráni válek proti čečenským separatistům a bývalí příslušníci bojových složek ministerstva obrany a vnitra. I když nepatří k žádné ruské oficiální silové struktuře, její příslušníci bojující v Sýrii dostávali řády a medaile, poznamenal server Fontanka, který o ní loni v srpnu publikoval řadu materiálů. Podle senátora Kilmceviče to mohlo být na naléhání syrské vlády.

Vagnerova skupina prý vyslala do Sýrie v letech 2015 až 2017 na 3000 lidí, uvedla nezávislá organizace Conflict Intelligence Team. Její příslušníci především pomáhali při výcviku a řízení syrských sil a pomáhali zajišťovat leteckou podporu. Vedli také úder na Palmýru v roce 2016 a loni na Dajr az-Zaur, kde byli dva naverbovaní příslušníci zajati Islámským státem (IS). Skupina měla dost obětí, podle Fontanky 73.

Americké ministerstvo financí skupinu označuje za hlavní organizaci verbující ruské občany do Sýrie. Její velitel Dmitrij Utkin, bývalý podplukovník speciálních sil (specnaz), které řídí vojenská rozvědka GRU, byl zařazen na americký sankční seznam. Utkin se v prosinci 2016 objevil na recepci u ruského prezidenta Vladimira Putina.

Peníze, ne vlastenectví

Po Putinově boku se objevil i podnikatel Jevgenij Prigožin, který zaštiťoval a zajišťoval působení Vagnerovy skupiny v Sýrii. Jeho firma si v roce 2016 otevřela kancelář v Damašku. I on je na sankčním seznamu USA.

Jeden z bojovníků řekl týdeníku Newsweek, že odešel s Vagnerovou skupinou do Sýrie z doněcké milice. „Mojí hlavní motivací byly peníze, ne patriotismus. Většina kluků tam šla, aby vydělala. Nabízeli měsíčně 150 000 rublů (55 000 korun) zatímco doma (v Doněcku) jsi rád, když vyděláš 15 000. Náboráři nám říkali, že budeme mít bezpečnou práci, střežit komunikace a základny.“ To se ale nenaplnilo. Museli se navzdory pouhému základnímu výcviku účastnit těžkých bojů. Na plat si však nikdo nestěžoval. Navíc se vyplácelo 5000 rublů za zabití příslušníka IS.