„Venku se střílelo na vše, co se jen pohnulo. Proto se rozhodlo, že budeme v bunkru i během noci,“ vzpomíná dnes 88letá Johanna. V provizorní nemocnici, která byla zřízena v bunkru pod kancléřstvím patřila k nejmladším zdravotním sestrám. Spolu s dalšími členkami Svazu německých dívek se přihlásila ke službě dobrovolně. Chtěla pomáhat. Vyučování bylo tehdy stejně přerušeno.

„Nejprve jsem se starala o raněné v bunkru pod Anhalstským nádražím v Berlíně, potom jsem se dostala do provizorního lazaretu v bunkru pod kancléřstvím,“ vzpomíná. V posledních dnech války se tam potkala s nejvyššími pohlaváry třetí říše. O raněné se starala s dalšími asi třiceti zdravotníky. Johanna vzpomínala na chronický nedostatek spánku a jídlo z nouzových armádních balíčků.

Úvodní strana knihy Johanny Rufové.

Úvodní strana knihy Johanny Rufové.

FOTO: Profimedia.cz

Koncem dubna se měla osobně potkat s vůdcem Adolfem Hitlerem, který měl zdravotníky z provizorního lazaretu ocenit za jejich nasazení. „Musely jsme si narychlo přepírat naše uniformy, abychom předstoupily před vůdce čistí,“ popisovala Johanna. Přitom byl v bunkru už nedostatek vody a s každou kapkou se šetřilo. K osobnímu setkání ale nikdy nedošlo. „Schůzka byla odvolána. Hitler se zastřelil,“ řekla.

Kdo ale udržoval tvrdý dril, byl podle jejích slov říšský ministr propagandy Joseph Goebbels. „Chodil za námi a zřejmě nás chtěl motivovat. Říkal nám: ‚Konečné vítězství je za dveřmi.‘,“ vzpomíná Johanna a dodává: „Za dveřmi přitom byli Rusové.“

Jednu mu střihla

V té době 15letá dívka potkala bunkru malého chlapce, který příšerně zlobil a byl drzý. „Tak jsem ho napomenula a řekla, že když toho nenechá, dostane pár facek,“ popsala jedno ze setkání. „Neposlechl, tak jsem mu jednu vrazila,“ dodala. Později se dozvěděla, že to byl Goebbelsův devítiletý syn  Helmut. Noc po této epizodě chlapec spolu se svými sourozenci zemřel, když jejich matka Magda všechny děti otrávila a vzápětí se manželé zabili také.

Po kapitulaci byla Johanna zadržena ruskými vojáky a převezena do Frankfurtu nad Odrou. Brzy byla ale kvůli svému nízkému věku propuštěna. Celé roky o svých zážitcích mlčela, až nyní je sepsala do vzpomínkové knihy.