Jsou přesvědčeny, že stejného výsledku při řešení migrační krize se dalo dosáhnout i jinak, třeba zlepšením ochrany hranic EU a rychlejším vracením odmítnutých žadatelů o azyl.

To ve středu před soudem podpořilo také Polsko, i když pro kvóty hlasovalo. Jeho zástupkyně poukázala na bezpečnostní rizika: přijatý mechanismus podle ní „neumožnil kontrolovat žadatele a řešit bezpečnostní hrozby“.

„Šli proti summitu“

Rozhodnutí Rady EU – tedy ministrů vnitra členských zemí – o kvótách padlo v září 2015. Předsednickému Lucembursku stačila k prosazení návrhu tzv. kvalifikovaná většina.

Podle něj se mělo přerozdělit 120 tisíc migrantů z Itálie a Řecka. Proti tehdy kromě Slovenska, Maďarska hlasovaly také Česká republika a Rumunsko, Finsko se zdrželo.

Bratislava u soudu argumentovala, že věc šla „proti přání summitu EU“, tedy prezidentů a premiérů členských zemí. Rozhodnutí podle ní mělo být přijato legislativním postupem.

Volbou jiného řešení Rada podle SR zasáhla do práv Evropského parlamentu i národních parlamentů. Bratislava také míní, že rozhodnutí o kvótách „zjevně není vhodné ani nezbytné k dosažení sledovaného cíle“. To obě země demonstrovaly na faktu, že k letošnímu 5. květnu bylo v rámci programu přesunuto jen 18 119 lidí.

Zástupkyně Rady ale včera trvala na tom, že v době přijetí bylo rozhodnutí adekvátní. „V roce 2015 se počty příchozích do Itálie a Řecka podle Frontexu (evropské pohraniční stráže – pozn. red.) zvýšily o 1516 procent. Pokud tohle není náhlý a hromadný příliv, pak Rada už neví, co by jím mohlo být,“ reagovala.

Maďaři: Diskriminace

Zástupce Budapešti ve středu před soudem také zmínil, že vláda jeho země odmítla, aby se Maďarsko stalo jednou ze zemí, odkud se migranti budou přerozdělovat. Skutečnost, že vzápětí bylo jeho zemi nařízeno je naopak přijmout, označil za diskriminaci. „To, že jsme odmítli určitou formu pomoci, neznamená, že jsme pomoc nepotřebovali vůbec,“ upozornil.

Verdikt na konci roku

Fakt, že ani po maďarském odmítnutí se klíčové číslo 120 tisíc v návrhu nezměnilo, je podle něj dokladem politické povahy rychle přijatého rozhodnutí. „Povinná relokace byla něco, co bylo třeba prosadit. Co nejrychleji a za libovolnou cenu,“ prohlásil.

Soudní dvůr EU o maďarské a slovenské žalobě hned tak nerozhodne. Jeho generální advokát Yves Bot má na vypracování stanoviska řádově měsíce. Rozsudek by tak podle pozorovatelů mohl padnout na konci letošního roku. Výrok soudu by přitom mohl mít vliv i na současnou debatu o reformě unijního azylového systému. Trvalý mechanismus přerozdělování žadatelů o azyl je totiž obsažen v návrhu jako opatření pro případ krize.