Byly tam po celou dobu takzvaných „nepokojů“ – jak se eufemismem říkalo ozbrojeným akcím IRA. Přejezd z „Republiky“ na „Sever“ sice nebyl ničím nápadný, žádné závory, celnice ani policie. Ale stačilo ujet do vnitrozemí Ulsteru dva tři kilometry a objevila se kontrolní stanoviště. Stínová, neoficiální. Šedozelená a plná vojáků.

Sladká slova Theresy Mayové nemají význam. Obyvatel Severního Irska se na jejich názor neptala. John O’Dowd, Sinn Féin

Tato „armádní hranice“ tu oficiální de facto kopírovala na každé přístupové trase. Když řidič stáhl na výzvu vojáků okénko, automaticky do něj položili hlaveň samopalu a teprve pak vybrali pasy. Zdálky na to chmurné divadlo shlížely šedivé pozorovací armádní věže, Iry zvlášť nenáviděné. Jejich demontáž vítali v roce 1998 po podpisu mírové dohody s nadšením, které si v ničem nezadalo se stříháním našich drátů do Rakouska.

Zázračné zmizení zátarasů

Před bezmála dvaceti lety začaly známky britské vojenské přítomnosti mizet. Poslední věže demontovali v roce 2007. Přejezd hranice nějaký čas hlásil jen nekvalitnější povrch vozovky v Irské republice. Po hospodářském boomu se však zlepšil i asfalt a hranice zmizela, až na cedule, upozorňující na rozdíl mezi kilometry a mílemi.

Opuštěné stanoviště hraniční kontroly poblíž severoirského Jonesboroughu

Opuštěné stanoviště hraniční kontroly poblíž severoirského Jonesboroughu

FOTO: ČTK/AP

Mezi Irskem a severní provincií Británie vznikl zvláštní režim, tzv. společná cestovní zóna (Common Travel Area). Umožňuje plynulé cestování a přepravu zboží mezi Irskem a Británií coby členy EU.

Učitelé v rámci výuky o bojích s IRA, které zaplatilo životem v letech 1969–98 celkem 3600 lidí, berou dnes žáky na exkurze do terénu a vybízejí je, aby hranici hledali. „Nikdy ji nenajdou,“ říká s úsměvem politolog z Queen’s University v Belfastu Cathal McCall.

Hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou
Vznikla v roce 1921. Jde o jednu z nejspecifičtějších hranic planety.
Je zcela ahistorická. Rozdělila i Ulster a oddělila hrabství s převahou protestantů.
Dnes na ní probíhá bezcelní a bezpapírový styk. Žádná nová celní unie se ale nechystá, takže s tímhle režimem bude konec.
V Irsku převládá představa, že se vrátí „tvrdá hranice“. Premiérka Theresa Mayová vedla v lednu v Dublinu první vysvětlovací a vyjednávací misi. Podle Irů jim šéfka londýnské vlády nic podstatného neřekla o svých záměrech.

Sliby se slibují…

Po rozhodnutí Británie odejít z EU ale zavládl na severu Irska strach, že nutný vznik „vnější hranice EU“ oživí staré nenávisti a smete vše, co dvacet let míru přineslo. Britská premiérka Theresa Mayová to dobře ví. V lednovém zásadním projevu k brexitu tak odmítla „návrat k hranicím dob minulých“. Prý nalezne praktické řešení, aby zvláštní režim zůstal a přitom ho nezneužili imigranti. Slib je to jistě hezký, ale ani slovo o tom, jak chtějí Britové omezit volný pohyb občanů Unie a přitom zachovat unijní nástroj příhraničního cestování.

„Hranice bude muset být kontrolována. Záleží na tom, jak velkou prioritou to bude,“ říká expert na analýzu konfliktů Feargal Cochrane z univerzity v Kentu.
Mayová naznačila, že přeshraniční provoz by měl být „přátelský“ a moderní. Počítá se s plným nasazením nových technologií. Data o jednotlivcích by se poslala do tzv. cloudů a pohyb příchozích Irskem by byl permanentně sledován.

FOTO: Mapy.cz

Británie už nyní monitoruje nežádoucí osoby digitálně. McCall nicméně pochybuje, zda se dá hranice uhlídat jen pomocí špičkových technologií. Bude potřeba nasadit lidi – jenomže vrátit britské policisty nebo celníky na irskou hranici je nesmírně citlivé.

McCall proto navrhuje, aby Britové přestali hlídat Spojené království a soustředili se pouze na „ostrov Británie“, k němuž Severní Irsko nepatří. Obsadit přístavy celní stráží je nesrovnatelně jednodušší. Politicky už ale tolik ne. Probritští unionisté v Severním Irsku si velmi zakládají na tom, že jsou Brity, a chtějí mít vše, co je i na opačné straně Irského moře. Měli by okamžitě pocit, že jsou odříznuti a že se jim vnucuje v nějaké podobě sjednocení Irska. A to je jejich noční můra.

Radikální stoupenci brexitu zatím problém vytěsňují. Šéf strany UKIP Paul Nuttal prohlásil, že mu „tvrdá hranice“ v Irsku nevadí a vlastně ho ani nezajímá. Ostatní politici tuší, že kvadraturu kruhu nevyřeší samotná Británie. Pomoc musí přijít i z opačné strany EU.

Politická krize v Ulsteru

Experti doporučují, aby Belfast a Dublin uzavřely pohraniční dohodu po vzoru NorskaŠvédska. Podle té dopravu do Norska kontrolují norští celníci a příchozí do Švédska jejich švédští kolegové. Tato dohoda ovšem může fungovat, protože je Norsko členem Evropského hospodářského prostoru (EEA). A Londýn se teď o jeho členství rozhodně nebude ucházet.

McCall sice nevěří, že by brexit bezprostředně ohrozil mírový proces, tvrdí ale, že symbolický význam pohraničníků podél irské hranice nelze podceňovat. Na radikály usilující o sjednocení ostrova to může působit jako rudý hadr na býka. V každém případě blížící se brexit nezastihl Irsko v ideálním rozpoložení.

Severoirská vláda padla a provincii čekají předčasné volby. Pád kabinetu Arlene Fosterové způsobily sice přemrštěné náklady za zelené energie, které přešvihly rozpočet o půl miliardy liber, pod povrchem toho doutná ale víc.

Dlouholetý šéf IRA a v posledních 20 letech mírotvorce Martin McGuinness v rezignačním dopise zmínil i další konflikty v kabinetu, který tvoří zástupci katolíků i protestantů. Za hlavní označil svár o registrovaná partnerství a vyšetřování vražd z dob bojů IRA.

Irský premiér Enda Kenny s šéfkou britské vlády Theresou Mayovou

Irský premiér Enda Kenny s šéfkou britské vlády Theresou Mayovou

FOTO: Chris Bellew/Fennell Photography, Reuters

Londýn má plné ruce práce s brexitem a k dispozici není žádný plán, jak zachovat podél hranic status quo. Mayová má velmi ambiciózní vizi „globální Británie“, ale zatím se nikomu neobtěžovala vlastně říct, jaké místo v tom hraje Severní Irsko.

„Sladká slova Theresy Mayové nemají žádný význam. Všichni by si měli pamatovat, že se obyvatel severu ostrova nikdy neobtěžovala na jejich názor zeptat,“ upozornil John O’Dowd, politik Sinn Féin.

Kenny řekl své, Mayová mlčela. Jako vždycky
Jedna z prvních vyjednávacích a vysvětlovacích misí zavedla britskou premiérku na konci ledna do Dublinu. Tisková konference po jednání s irským premiérem Endou Kennym byla hodně mlhavá. Kenny se rozhovořil teprve na setkání s poslanci své strany Fine Gael. Prý „nenechal Mayovou na pochybách“, že tvrdá hranice na severu ostrova je pro něj zcela nepřijatelná. „Hranice se nevrátí. Tečka,“ řekl podle vlastních slov premiérce.
I podle jiných zdrojů sdělil Kenny své názory Mayové patřičně razantně, naopak premiérka se omezila na prohlášení, že vše chápe, ale jinak neřekla Irům v podstatě nic ohledně svých záměrů.
Kenny také odmítl volání poslanců i mnoha poradců a podnikatelů po tom, aby zřídil ministerstvo pro brexit, které by lépe hájilo irské zájmy.
V Británii dnes žije 681 tisíc irských občanů, z toho 14 tisíc pobírá od britské vlády nějaké dávky. S brexitem by o ně automaticky přišli.