V roce 2016 vyšel dokument A German Life (Německý život), ve kterém Brunhilde Pomselová uvedla, že o holokaustu netušila, a že tedy necítí žádnou vinu. Žena narozená v lednu roku 1911 pracovala po dosažení plnoletosti jako písařka u židovského pojišťovacího agenta. Ačkoli tvrdila, že byla vždy apolitická, v roce 1933, kdy se NSDAP chopila vedení v zemi, vstoupila do strany, aby mohla získat místo v německém státním rádiu.

KOMENTÁŘ DNE:

Očima Saši Mitrofanova: Uhoď mě, volají celé ty roky

Pomselová uvedla, že její pisatelské schopnosti ji vynesly v roce 1942 na pozici sekretářky Josepha Goebbelse, který byl ministrem veřejné osvěty a propagandy. Svého nadřízeného popsala jako dobře vypadajícího, jen trochu malého muže. Vždy o sebe prý pečoval a dobře se oblékal, byl ale arogantní. Jako sekretářka prý o brutálních činech nacistů věděla pramálo.

Vinna se cítila jen v rámci celého národa

„Věřím, že lidé, kteří dnes říkají, že by pro ty nebohé perzekvované židy dělali více, to myslí opravdu upřímně. Ale tehdy by to neudělali také,” uvedla Pomselová v dokumentu Německý život. Vždy tvrdila, že necítí žádnou vinu za činy svých nadřízených, a dodala: „Pokud obviníte celou německou populaci za to, že umožnila těmto lidem převzít kontrolu nad mocí, pak byli vinni všichni včetně mě.”

Její židovská kamarádka Eva Lowenthalová zmizela v listopadu roku 1943. Šedesát let poté Pomselová zjistila, že zemřela v koncentračním táboře Osvětim.

Konec války prožila v Hitlerově bunkru, pak byla zatčena a strávila pět let v nejrůznějších zadržovacích táborech a vězeních. Teprve v roce 1950 se mohla vrátit do německého rozhlasu, kde pracovala dalších 20 let. O své službě u nacistů nemluvila až do rozhovoru v novinách v roce 2011 a poté detailněji právě v loňském dokumentu.