Za druhé světové války obyvatelé města, které se tehdy jmenovalo Leningrad, dostávali zpočátku 800 gramů chleba na den. Příděl se ale během obléhání německými nacistickými vojáky neustále snižoval, až v nejhorší době činil jen 125 gramů, a to po celých 35 dnů. Mnoho lidí tehdy umřelo hlady, připomněl server.

Blokáda Leningradu trvala téměř 900 dnů. Hlad, nemoci, zima, ostřelování i přímé boje si podle některých zdrojů vyžádaly až půldruhého miliónu vojenských a civilních obětí. Během blokády bylo zásobování možné pouze letecky nebo přes zamrzlé Ladožské jezero. Obklíčení s cílem vyhladovět centrum bolševické revoluce je považováno za jeden z největších válečných zločinů proti lidskosti.

Hladové příděly připisují historici i chybnému rozhodnutí stranického vedení Leningradu soustředit zásoby potravin do centrálních skladů, které shořely při náletu hned na počátku obležení. Ale vedení se bálo požádat diktátora Josifa Stalina o nové dodávky potravin.

Výnos nynějšího gubernátora se týká vytváření potravinových rezerv, které se skládají z „operativních zásob” pšenice a žita, jež mohou posloužit k intervenci na trhu kvůli regulaci cen, a z „nedotknutelných rezerv”, které právě mají zaručit výše zmíněných 300 gramů chleba. Oproti loňsku se ale petrohradské rezervy podle výnosu zmenší o třetinu, z 92 200 tun na 69 700 tun v nejbližších třech letech. Z toho „nedotknutelné rezervy” představuje 21 700 tun pšenice a 9400 tun žita.