Migranty na Sicílii zachraňují a evidují jako na běžícím pásu

Tentokrát ale nepřiplulo žádné z jejích plavidel, nýbrž loď nevládní organizace Save The Children VOS Hestia, která přivezla něco přes dvě stě zachráněných lidí. Počet nevzbuzuje větší pozornost, do Itálie letos dorazilo už přes 140 000 lidí a jen během dvou dnů na začátku prvního říjnového týdne jich zachránili přes deset tisíc.

„Za posledních 24 hodin bylo při ohromné záchranné operaci zachráněno na 5000 migrantů, kteří cestovali na palubě malých gumových a nafukovacích člunů. Na každém gumovém člunu dlouhém asi deset metrů jich cestovalo v nebezpečné situaci asi 150,“ řekla v úterý Novinkám Izabella Cooperová z Frontexu, který má na starosti pomoc při ochraně vnějších hranic Evropské unie.

Vylodění je už rutina, na které se podílejí italská státní a finanční policie a červený kříž. Z lodi po malých skupinkách vystupují zachránění, většinou Afričané. „Většina je jich ze subsaharské Afriky a z afrického rohu, z Eritreje a z Etiopie. Jsou tam muži ženy a děti, mnozí velmi vyčerpaní po dnech na moři. Dva muže odvezla sanitka,“ dodala mluvčí Cooperová.

Hned po vstupu na pevninu každý dostal žlutou pásku okolo zápěstí a číslo, se kterým ho vyfotografovali. Pak každého vyšetřili lékaři, což u mnohých trvalo relativně krátkou dobu, na většině lodí působí zdravotníci. Lidem změřili teplotu, zkontrolovali jim kůži a prohlédli je. Jednoho zesláblého a na kost vyhublého muže položili na nosítka, která okamžitě umístili do přistavené sanitky, jež odjela do nemocnice. Bez zapnuté houkačky, ta v přístavu není potřeba. Mezitím vyšetřovali další. Většina působila odevzdaně, apaticky. Žádný křik ani dohadování slyšet nebyly, vše probíhalo v klidu a hladce se zřejmou rutinou. Nejaktivnější byli členové charity.

U prvního stanu zdravotníků celou dobu posedávala jedna žena se zahalenou hlavou, aniž by bylo jasné proč.

Z lodi vyšla další skupina lidi ve stejných šedivých teplácích a tričkách s červenými batohy. Vše jim poskytla charita, protože o oděvy během dlouhé cesty přišli, není ale jasné jak.

Všichni postupují od stanu ke stanu. U dalšího, který je trochu stranou, probíhá bezpečnostní kontrola. Všichni musejí ukázat, co mají v batohu, a rozpažit. „Druhá část kontroly po lékařské prohlídce je kontrola osobních věcí,“ řekla Cooperová.

Afričanku v tradičním africkém oděvu zručně prohmatává žena v rukavicích. Soustředí se na oblast kolem boků, jestli tam něco pod oděvem neukrývá. Migrantka se tomu nijak nebrání. Je to jen jedna z mnoha podobných kontrol, které čekají zachráněné.

„Poté co jsou zachráněni, ještě než jsou vpuštěni na hlavní palubu, jsou oni i jejich věci prohledány, zda se tam nenacházejí nebezpečné věci,“ vysvětlila mluvčí a dodala: „Nikdy jsme neměli případy střelných nebo jiných nebezpečných zbraní. Našli jsme jen malé nože. Ty občas mají ženy,“ objasnil Gianluca D'Agostino, jenž slouží u italské pobřežní stráže na lodi Ubaldo Diciotti. A hned dodal proč: „Aby se mohly bránit během cesty sexuálnímu obtěžování.“

Pod dalším stanem probíhá identifikace příchozích, kde lidé uvádějí své jméno, věk a národnost. U stolů se ptají migrantů na nacionálie, odebírají jim otisky prstů a dělají s nimi první pohovory, přičemž zjišťují, zda budou chtít žádat o azyl. „Většina lidí cestuje bez dokumentů, v mnoha zemích ani nemají rodné listy a ženy nemají právo mít dokumenty,“ popsala činnost Cooperová. „Ale jsou lidé, kteří dokumenty mají. Proto Frontex vysílá experty na dokumenty, aby zjistili, jestli jsou pravé.“

Prověření totožnosti migranta a ověření země původu provádí vždy policista. „Každý má tlumočníka, těch je 26, ale každý ovládá pět šest jazyků,“ řekla Cooperová. Z jejích slov ale není jasné, zda dokáže tlumočník odlišit jednotlivé dialekty a skutečně zjistit skutečný původ každého migranta. Přibližuje, že se policista snaží ověřit, zda migrant zná reálie země, o níž tvrdí, že z ní pochází. Připouští ale, že někdo skutečně připravený může proklouznout.

Několik dívek, na nichž je patrné, že jim osmnáct ještě nebylo, a působí spíše jako děti, odvedli z místa prohlídky stranou do skupiny nezletilých bez doprovodu. Těch v poslední době přibývá.

Vedle stanů už čekají přistavené autobusy. Postupně odvážejí migranty, kteří projdou procedurou v přístavu. Pak je odvážejí dál do dalších táborů a rozdělují je na ty, co už požádali o azyl a mají velkou naději jej získat, jako Syřané nebo Eritrejci, a na ostatní.

Kontrola v přístavech je nutná, protože ne na všech lodích je možné poskytnout dostatečnou zdravotnickou pomoc nebo provést první výslechy zachráněných, aby se zjistilo, odkud jsou, popřípadě aby se získaly první indicie, kdo je mohl pašovat. Nevládní organizace nemají experty na screening a pobřežní stráž často využívá i menších plavidel, kde nejsou na vše dostatečné prostory.

„Když zachráníme život, splníme úkol,“ uvedl velitel lodi pobřežní stráže D'Agostino. Velká loď CP 914 Ubaldo Diciotti o délce 95 metrů a výtlaku 3990 tun s plošinou pro záchranný vrtulník Nemo umožňuje provádět kontrolu zachráněných migrantů i rozsáhlé zdravotnické zákroky.

Na ošetřovně se jim narodilo dítě, což ale není nijak výjimečné. „Dnes večer se na sesterské lodi narodily dvě děti, chlapec a holčička. Děti mají národnost matky, ale v rodném listu mají napsáno, že se narodily na moři,“ řekl Novinkám D'Agostino.

Někdy ani na pohovory se zachráněnými nezbývá čas. Loď zařazená do služby před dvěma lety je určena pro šest set zachráněných, jak ale řekl velitel: „Loni jsme jen dvakrát dodrželi kapacitu, vozili jsme tisíc lidí, nejvíc 1104. A všem jsme museli dát jídlo.“

Starost o zachráněné tehdy představovala nepřetržitou práci. Naštěstí jsou většinou plavby jen několikadenní, nejdelší trvala dvanáct dní. Loď dosahuje maximální rychlosti přes 40 kilometrů za hodinu a nejvzdálenější bod oblasti o ploše 40 000 kilometrů čtverečních, která je 11. námořnímu záchrannému podcentru vyhrazená, je asi 400 kilometrů od pobřeží.

Přesto se posádka snaží plnit i další úkoly kromě prioritní záchrany životů. „Kontrolujeme všechny předměty, které migranti mají, mobily, dokumenty. Všechny je dáme do pytle se stejným číslem, jaké mají na náramku. Před přistáním jim je vrátíme, ale během plavby zkontrolujeme všechny předměty, které by mohly mít nějakou zpravodajskou hodnotu, čísla, na které se z mobilu více volalo, určité sms, nebo nějaké obrázky, všechno, co by stálo za další prozkoumání. Když najdu nůž, tak ho nevrátím, ale když najdu určitou sms nebo obrázek, vrátím majiteli mobil, ale upozorním pohraniční policii, že člověk s modrým náramkem s číslem 64 měl v mobilu obrázek s pistolí,“ vysvětlil D'Agostino.

Už na palubě se příslušníci pobřežní stráže snaží zjistit, kdo je pašoval. „Stává se, že dva nebo tři migranti identifikují pašeráky, třeba na obrázku,“ řekl.

Málokdy se však už povede pašeráky přímo dopadnout, protože uplatňují novou taktiku: „Situace se v posední době změnila, protože u Sabráty se stává, že pašeráci zůstanou na rybářských nebo výletních lodích, gumové čluny jen táhnou a pak je nasměrují do mezinárodních vod ve směru, kde působí lodě pobřežní stráže nebo nezávislých organizací.“ Lidem na palubě taky dají spojení na italskou pobřežní stráž pro případ, že by se něco stalo, nebo nebyli zavčas objeveni některou záchrannou lodí.

Přesto posádka odmítá, že by vlastně sloužila jako přepravce migrantů do vysněné Evropy. Většině jde o život. „Není možné zachránit všechny, protože se situace na moři rychle mění. Ale lidé jsou přes veškerá varování před riziky natolik odhodláni dostat se do Itálie. Lepší život na této straně moře je vede k tomu, aby se na cestu vydali za všech okolností,“ podotýká D'Agostino.

Pobřežní stráž se snaží pašerákům všemožně komplikovat situaci. Jak uvedla mluvčí Frontexu Cooperová, jedním z klíčových kroků při zamezení migraci je vedle vracení těch, kdo nemají právo na azyl, narušení pašeráckých struktur.

Osud lodí, na kterých se převážejí lidé, je proto pokaždé stejný. „Všechny je ničíme, protože nyní probíhají záchranné operace dvacet až třicet mil od libyjského pobřeží, takže pro pašeráky je snadné gumové čluny zachytit a použít je znovu. Přitom gumové čluny jsou vyrobené z velmi nekvalitního materiálu. Kdyby se gumové čluny použily pro další cestu, skončilo by to podle našich zkušeností tragicky. Proto je všechny ničíme,“ vysvětlil D'Agostino.

I Cooperová upozornila, že se v posledních letech kvalita člunů z Číny zhoršila, jsou z tenčího materiálu a guma už není černá, ale šedá. Situaci také zhoršovalo, že se objevilo hodně falešných záchranných vest z molitanu, které místo toho, aby lidi nadnášely, tak je stahovaly do vody. Mnozí migranti proto drželi v rukou prázdné kanystry, které je alespoň trochu nadnášely. Přes veškerou snahu všech zúčastněných ale obětí přibývá, letos se eviduje už 3300 obětí, a to rozhodně nejsou všechny, o mnohých se však nikdo nedozví, říká Cooperová. Počet však letos už nemusí výrazněji vzrůst, protože i nad Středozemním mořem se postupně zhoršuje počasí a vlna, která kulminuje vždy v létě, postupně slábne.