Článek
Podle historika Davida Lougha, autora knihy Už žádné šampaňské aneb Churchill a peníze, vězel válečný premiér většinu života až po uši v dluzích, z nichž si pomáhal velmi nestandardně.
Potíže začal mít po 1. světové válce – v roce 1924 dlužil na daních v dnešní měně 400 tisíc liber (přes 13 miliónů korun). Astronomické dluhy si přivodil hráčskou vášní, ale přispěly k nim i hojné nákupy jeho manželky Clementine v obchodním domě Harrods.
V nouzi si Churchill (coby ministr financí!) pozval mladého šéfa berního úřadu Richarda Hopkinse a požádal ho o radu. Ten kontakt s politikem neodmítl, jak by měl, a naopak mu doporučil fintu v podobě odchodu do „spisovatelské penze“.
Pak by si mohl Churchill všechny neproplacené honoráře vykázat jako kapitálové zisky, jež nepodléhaly žádné dani.
Politik však kupil dluhy dál, ač jeho ministerský plat v dnešní měně představoval čtvrt miliónu liber ročně (690 tisíc korun měsíčně).
Churchill znal jediné řešení – začít znovu psát. Jak to ale udělat a zůstat přitom na „autorské penzi“? Opět se tázal Hopkinse, ten věc probral s kolegy a poslal mu dopis s lakonickým vzkazem: „Mělo by to být o. k.“. „Což bylo. Jednoduše ho nechali být,“ říká Lough.
Zadlužen až po uši, ale vyhrál i soud
„Dnes po politicích chceme, aby neměli žádné kostlivce v šatnících a dokonce aby je tam neměli ani jejich otcové. Churchill by v takovém světě neobstál ani minutu. Chytře však vydíral berňáky – prý mu zničí pověst. A oni se toho opravdu báli,“ míní Lough.
Stín autorských honorářů však nad státníkem visel dál. Otevřená konfrontace s berním úřadem propukla za druhé světové války, když byl Churchill opět v politice.
Proto podruhé „oficiálně“ ukončil spisovatelskou dráhu, ačkoli po nocích v budově Admirality dál sepisoval monumentální Dějiny anglicky mluvících národů.
Berňáci jej pak dostihli a vyměřili mu daň z příjmu ve výši 97,5 procenta. Následovala třetí „penze“, ač tou dobou už Churchill dlužil v přepočtu 34 miliónů korun.
Záležitost nakonec putovala podle magazínu History Today k soudu. Protřelý taktik Churchill však vsadil na to, že mu pomůže laická porota, kterou si získá svým osobním kouzlem. Hra vabank mu vyšla – byl očištěn, i když berní úřad chtěl věc hnát k veřejnému odvolání.
Od té doby si už daňoví úředníci na Churchilla netroufli, dokonce ho osvobodili od placení daní za válečné memoáry.
V Národním archívu zbyly po tahanicích mezi Churchillem a berňákem dva tlusté svazky. První byl zpřístupněn 2004, druhý je uzavřen až do roku 2040.