V Anglii a Walesu tak tvoří jejich podíl na populaci 5,4 procenta, ovšem v některých částech Londýna je muslimů téměř polovina – v části Tower Hamlets žije 45,6 procenta muslimů.

A i mimo metropoli se demografické poměry mění. V Blackburnu v Lancasterském hrabství žije 29,1 procenta muslimů, v Sloughu v Berkshiru 26 a v Lutonu v Bedfordském hrabství 25,7 procenta.

Věznice jako místa náboru

„No a? Spousta z nich se považuje za Brity, možná polovina z nich. Jen se rozhlédněte, tady jsou lidé odevšad,“ říká londýnský taxikář.

Jiní ale jeho nevzrušení nesdíleli, pokusy zavést rozhovor se většinou stáčejí na potřebu chránit vlastní kulturu a nechuť k přijímání imigrantů. Ta v Británii roste – podle čerstvého šetření odmítá přistěhovalce 41,2 procenta dotázaných.

Zatímco mladší jsou otevřenější, v generaci nad 65 let je odpor o dost silnější. Znepokojivá je zejména vazba na věznice, v nichž je dnes totiž každý pátý vězeň muslim, a právě během pobytu za mřížemi se nejčastěji radikalizuje.

Norský expert na terorismus Petter Nesser v Dějinách islámského terorismu v Evropě odhalil nepříjemný fakt – váhání s deportacemi tzv. kazatelů nenávisti, tedy radikálních muslimských kleriků, jako byli Abú Qatada či Abú Hamza, mělo katastrofální následky, i když radikálů bylo relativně málo. Někteří imámové byli navíc schopni šířit svá kázání i v izolaci ve věznici Belmarsh, když místo telefonu použili staré měděné potrubí.

„Rostoucí počet muslimů je znepokojivý sám o sobě, ale co teprve, když si uvědomíme, jak efektivně a s minimálními náklady dovedou radikálové uskutečňovat své záměry. Francouzská tajná služba nevymyslela termín Londonistán pro nic za nic,“ shrnul list The Times.