Hlavní obsah

Převaděčský byznys v Turecku kvete na každém kroku

Právo, rm

V Emreho obchodě v tureckém přístavu Izmir není k hnutí. Všude nafukovací čluny, dosud zabalené, s označením SK-800PLY – tak jak dorazily od čínského dodavatele. „A Emre dobře ví, že do pár dní budou všechny na nějaké řecké pláži,“ píše v reportáži britský deník The Guardian.

Foto: Santi Palacios, ČTK/AP

Afghánský migrant fotografuje skupinu běženců na ostrově Lesbos po příjezdu z Turecka.

Článek

Prodává jich zhruba tucet denně a je hlavním dodavatelem plavidel pro syrské a další běžence, mířící do Evropy.

„V létě bylo zákazníků víc,“ říká Emre (jméno je smyšlené), „Ale pořád ještě za den prodám šest levnějších a pět dražších člunů. Kolikpak byste chtěl?“

KOMENTÁŘ DNE:

Lyžařské Nagano -  Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>

Policie „nic nevidí“

Ačkoli se počasí kazí, i v listopadu připlulo z Turecka do Řecka dalších 125 tisíc žadatelů o azyl. Drtivá většina prošla právě přes Izmir. Pašuje se zde za bílého dne – stačí odejít z Emreho obchodu a zahnout na třídu Paši Fevziho a člověk už vidí byznys s běženci jako na dlani.

„Nalevo jsou hotely, kde pašeráci ubytovávají klienty. A napravo jsou pojišťovny. Tam pasažéři uloží své peníze, a jakmile přijde zpráva, že jsou bezpečně v Řecku, částka jde na účty převaděčů,“ říká Abú Chalíl, kurdský pašerák, který provázel Patricka Kingsleye z The Guardian při reportáži.

Na chodnících posedávají pouliční prodavači a nabízejí uprchlíkům balónky. Ne že by byla nálada tak slavnostní, ale poslouží dobře jako vodotěsné obaly během plavby.

Další obchody mají za výlohami plovací vesty a kromě toho nabízejí boty a oblečení – na dva tři páry bot denně ovšem prodají sto až 300 vest. A v létě to bylo až tisíc, takže výrobci nestačili uspokojovat poptávku.

„Vše se děje zcela nepokrytě a je zřejmé, že turecké úřady ilegální přechody svých hranic ignorují. Syřanům Turci neumožňují pracovat, takže zaniká poslední důvod, aby zůstali. A když odcházejí, dělají strážci pořádku, že to nevidí,“ píše

Guardian. Na bulváru jsou přitom ve vzdálenosti několika set metrů dvě policejní stanice, ale policie si uprchlického byznysu prostě nevšímá.

Prchá pořád dost lidí

Turecká vláda ale takovou kritiku odmítá. Prý od roku 2014 zatkla 200 pašeráků a vrátila 80 tisíc jejich zákazníků. V Turecku je přitom 2,2 miliónu syrských uprchlíků, zdaleka nejvíce ze všech zemí. Proud uprchlíků nyní sice zeslábl, ale pořád je výrazný. Podle Abú Chalíla totiž ruské bombardování ještě více zkomplikovalo Syřanům život ve vlastní zemi, a navíc poklesly ceny za převádění.

V září stál nafukovací člun na cestu do Řecka 1200 dolarů (přes 30 tisíc korun), nyní již jen 800 dolarů (přes 20 tisíc korun). „Teď pojedou ti, kdo na to předtím neměli,“ říká Abú Chalíl.

V ulicích Izmiru postávají převaděči a přímo na ulicích oslovují syrské běžence, snadno rozpoznatelné podle ruksaků. Jakmile si plácnou, odvedou je do levných hotelů, které mají převaděčské gangy zabukovány nadlouho dopředu. Pozdě v noci přijedou autobusy a náklaďáky a rozvezou prchající na příslušné pláže.

Někdy je to běžná, i když několikahodinová cesta busem, jindy si lidé připadají jako v dobytčáku. Kontaktní osoby z gangů, jako je i Abú Chalíl, musejí na každý člun sehnat 40 až 50 lidí. Vedle nich jsou zapotřebí šoféři a mechanici, kteří čluny nafouknou a zprovozní.

Syřany pašují většinou syrské gangy se syrskými bossy, ale bez tureckých protějšků by se byznys nehýbal. To Turci kontrolují a určují pláže, odkud čluny vyplují. Místa vyplutí si ovšem gangy rovněž pronajímají od tureckých majitelů.

Většinou jich každá skupina kontroluje víc, aby mohla pružně reagovat na policejní razie. „Neriskujeme. Vše je pečlivě plánováno,“ říká syrský pašerák Muhammad.

Obrovské zisky pro převaděče

Na vrcholu sezóny vydělal pašerákům jeden člun se 40 běženci 48 tisíc dolarů (1,2 mil. korun). Převaděči si z každé individuální platby strhnou něco mezi dvanáctinou až čtvrtinou, takže zbytek gangu dostane obvykle 36 tisíc dolarů (900 tis. Kč). Za noc ve společném pokoji v hotelu běženci zaplatí 500 dolarů, majitelé pláží si berou 15 procent z člunu, tedy v průměru 6000 dolarů.

Pašerácký boss za jediný člun dostane 13 tisíc dolarů (330 tisíc korun). A když zmáčkne na palubu deset lidí navíc a oškube převaděče, může mít profit i dvojnásobný. Někteří běženci tvrdí, že je k nástupu do přeplněného člunu nutili namířenými pistolemi.

Navzdory zhoršujícímu se počasí a dopadům pařížských útoků projde Izmirem i teď denně několik tisíc běženců. Abú Chalíl se tomu nediví. „V Turecku pracovat nelze, a naděje umírá poslední,“ říká. „V příštích dnech nasedne na člun sám a místo pašeráka z něj bude běženec,“ píše závěrem The Guardian.

Reklama

Výběr článků

Načítám