Britská vláda požaduje reformy EU, jinak ji může opustit. Je proti „stále těsnější Unii“, o níž Lisabonská smlouva mluví jako o závazku. Myslíte si, že Unie už tím směrem nakročila?

To je dobrá otázka. Myslím si, že EU se stává rozličnější. Mezi unijními členy panuje mnohem větší pocit, že můžeme spolupracovat efektivně, i když nemáme úplně stejné vize do budoucnosti a o tom, jak má Evropa vypadat.

Devatenáct členů EU je také členem eurozóny a my očekáváme, že se eurozóna bude muset úžeji integrovat. Tomu nechceme stát v cestě. Rádi bychom vítali takové integrační kroky, ale zároveň musíme ochránit pozici zemí mimo eurozónu, včetně Velké Británie a České republiky, a zajistit, že EU bude nadále fungovat jako unie s 28 členy, i když jich 19 bude v tomto úžeji integrovaném jádru.

ČTĚTE TAKÉ
Cameron chce omezit volný pohyb v EU a snížit dávky přistěhovalcům

Domníváme se, že to je argument pro flexibilnější přístup k Evropě. Některé země už máme v eurozóně, některé ne, některé jsou v Schengenu, některé ne. Některé země mají zvláštní výjimky, například Dánsko, Británie, Irsko, Polsko. Takže nějaká flexibilita tady už je. EU už prokázala, že je velmi pragmatickou organizací, a my chceme, aby se tento pragmatismus uplatnil i u tohoto problému, u této výzvy tak, aby se EU stala efektivnější a odpovídala 21. století ku prospěchu všech svých členů.

Můžeme mít Evropu složenou ze zemí, které spolupracují, ale nechceme být integrováni všichni stejně, stejným tempem a ve stejném rozsahu. My dozajista cítíme, že stále těsnější unie není pro Británii tím pravým cílem. To Britové nechtějí, a proto jsme se k EU nepřipojovali. Pokud ostatní stále těsnější unii chtějí, je to na nich, ale pro Británii to není.

Premiér David Cameron žádá reformy ve čtyřech oblastech. V ČR upoutal nejvíc pozornosti návrh na omezení volného pohybu pracovníků. Pochopil jsem správně, že pokud by byl návrh přijat, může pořád kterýkoliv Čech pracovat v Británii, když si najde práci brzy, nebude žádat čtyři roky o dávky a neporuší zákon?

Samozřejmě, to je naprostá pravda. Uznáváme, že právo na svobodu pohybu za prací je fundamentální součástí EU, a rozhodli jsme se to nerozporovat, uznáváme to. Musíme ale řešit to, co je ve Velké Británii vnímáno jako neférové čerpání, jako pokřivení trhu práce způsobené naším systémem dávek, zvláště dávek spojených s prací. Proto navrhujeme, abychom trvali na tom, aby každý, kdo přichází do Británie pracovat – ať už je z EU, ze země mimo EU nebo dokonce britský občan, který žil v zahraničí a do Británie se vrátil – musel pracovat čtyři roky a platit daně, než může začít dávky čerpat. Berte to jako systém sociálního pojištění. Musíte nejprve něco zaplatit, než můžete něco vybrat.

Britský ministr zahraničí Philip Hammond poskytl 13. listopadu 2015 deníku právo rozhovor.

Britský ministr zahraničí Philip Hammond poskytl 13. listopadu 2015 rozhovor Novinkám.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Teď se děje to, že lidé přicházejí do Británie, a když dostanou hůře placenou práci, hned žádají o dávky. Průměrný občan EU v Británii, který pracuje a žádá o dávky, požaduje v průměru 8500 eur (326 tisíc Kč) ročně. Tvrdíme, že to není spravedlivé, a je nesmyslné, aby lidé přicházeli a okamžitě mohli žádat o tyto dávky. Pokud k tomu získáme souhlas, věříme, že to narovná trh práce. Samozřejmě, že lidé budou nadále chtít do Británie, ale pro méně kvalifikované to bude méně atraktivní, protože si jen vydělají mzdu, ale nedostanou platby navíc od státu.

Získali jste už nějakou podporu pro své návrhy v zemích EU? Podpořila už něco česká vláda?

Dnes ráno jsem měl schůzku s vaším premiérem a myslím, že jsme diskutovali se všemi dalšími 27 členskými státy o různých částech tohoto balíku návrhů. Domnívám se, že mohu s klidným svědomím říci, že víceméně všichni souhlasí s návrhy týkajícími se konkurenceschopnosti EU. Nečlenské země eurozóny určitě souhlasí s tím, že je třeba mít spravedlivý vztah mezi eurozónou a státy mimo eurozónu. A myslím, že to akceptuje i většina zemí eurozóny.

Co se týče návrhů týkajících se suverenity a delegování pravomocí mezi Bruselem a národními státy, tak také tady zjišťujeme, že s námi souhlasí velký počet členských států, přinejmenším do nějaké míry.

Dojem, který jsem získal u premiéra Sobotky, je takový, že v těchto třech oblastech by zřejmě Česká republika mohla vyjádřit podporu. V případě konkurenceschopnosti s entuziasmem. Další předestřenou agendu by přinejmenším odsouhlasila. Větší obtíže vidíme u agendy ohledně přístupu k sociálním dávkám. Chápeme, proč je to obtížné, ale na druhou stranu musíme vyhrát referendum o setrvání Británie v EU, a britská veřejnost trvá na tom, aby se něco udělalo pro snížení atraktivity Británie pro vnitřně migrující pracovní sílu.

Znamenalo by přijetí reforem změny smluv, které by museli schválit Evropané v referendech?

Pokud by bylo třeba smluvních změn, pak mají různé země různá pravidla pro jejich přijetí. V některých zemích se vyžaduje referendum ve všech případech, ale ne v mnoha.

Ve většině zemí, kde existují referenda, se vypisují jen za určitých okolností, například když je to politicky důležité, nebo když se jedná o přenos pravomocí na Brusel, o což tedy rozhodně v rámci návrhů neusilujeme.

Britský ministr zahraničí Philip Hammond poskytl 13. listopadu 2015 deníku právo rozhovor.

Nechceme nějaké ujednání s 27 dalšími členskými státy, jen aby to o půl roku později Evropský soudní dvůr zneplatnil, řekl v rozhovoru pro Novinky britský ministr zahraničí Philip Hammond.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Zda by byla potřebná změna smlouvy, anebo ne, to je otázka právní interpretace. My máme za to, že asi ne. Ale probíráme to s právníky Evropské komise a jsme otevření vůči návrhům, pokud to povede k právně závazným a vynutitelným úmluvám. To je náš požadavek za britský lid. Aby to, na čem se společně dohodneme, bylo skutečně odsouhlaseno.

Nechceme nějaké ujednání s 27 dalšími členskými státy, jen aby to o půl roku později Evropský soudní dvůr zneplatnil. Musíme mít něco právně závazného a nejjistější způsob, jak to zajistit, by byl prostřednictvím změny smlouvy. Mohly by se ale najít i jiné možnosti, jak to zajistit.

Přijel jste do Prahy v době zasedání ministrů ze zemí visegrádské čtyřky a Balkánu. Nepochybně probírají i migraci. Vím, že Británie není v Schengenu a má odlišné mechanismy, přesto se zeptám. Zaobíráte se také velkou migrační vlnou jinde v EU? Co si myslíte o chystaných řešeních včetně povinných kvót pro přerozdělování běženců?

Především to, že nejsme v Schengenu, ještě neznamená, že se o tento problém nezajímáme. Rozhodně se o něj zajímáme. Rozhodli jsme se přijmout dvacet tisíc syrských uprchlíků přímo z táborů, lidi, jejichž přesídlení navrhla OSN, protože jsou v ohrožení. Také jsme na humanitární pomoc v oblasti, pro lidi prchající před syrským konfliktem, poskytli okolo 1,5 miliardy eur, což je nejvyšší příspěvek hned po Spojených státech.

Ale o tuto krizi se zajímáme i proto, že má potenciál hluboce proměnit fungování EU. Celou dobu věříme, že řešení musí jít převážně ke zdroji. Stavění plotů a hlídání hranic může sehrát svoji roli, ale klíčové je omezit to, co migraci pohání.

To znamená ukončit konflikt v Sýrii, snížit chudobu v Eritrei, spolupracovat s tranzitními zeměmi, zajistit lepší podmínky v uprchlických táborech, aby tam lidi mohli pracovat a vzdělávat se a měli přístup k zdravotnické péči. Půjde to mnohem hospodárněji, když se to bude provádět v Turecku, Jordánsku nebo Libanonu, než když kvůli tomu přivedeme ty lidi do Evropy.

A samozřejmě je rozhodující rozpoznat spoustu příchozích, kteří nejsou azylanty prchajícími před konfliktem, nýbrž ekonomickými migranty, co chtějí lepší život. Tito lidé nemají právo v Unii zůstat a my musíme vybudovat silné mechanismy, díky nimž je budeme vracet do země jejich původu. Řečeno otevřeně, Evropská unie v tuto chvíli na to silné mechanismy nemá.

Příliv uprchlíků do Evropy z Blízkého východu vyvolává především válka v Sýrii. Do ní nedávno vstoupilo Rusko. Bylo to překvapení? Jak moc proměnily ruské nálety situaci?

Bylo to překvapení. Nemohu říct, že jsme nezvažovali možnost, že by Rusko mohlo intervenovat, ale rychlost, s jakou to udělali, nás překvapila.

Co to způsobilo?

Nepochybně to utužilo morálku a odhodlání režimních sil. Nevyvolalo to ale nějaký tlak na Islámský stát (IS), který byl ohlašovaným důvodem ruské intervence. Osmdesát pět procent ruských náletů směřovalo proti umírněným opozičníkům, kteří bojují s režimními silami. Ruské akce jasně ukázaly, že motivem intervence je posílení režimu, nikoliv zničení IS.

Západ trvá na odchodu syrského prezidenta Bašára Asada. Existuje ale nějaká relevantní a přijatelná politická opozice? Žádné její delegáty jsem při nedávných obnovených jednáních o Sýrii nezaznamenal.

Nejenom Západ trvá na Asadově odchodu, ale i arabské země. Ty rozhovory se vedou v rámci mezinárodní kontaktní skupiny. Doufáme, že rozhovory syrské opozice se syrským režimem budou dalším krokem.

A ano, důvěryhodná syrská opozice existuje. Je tady zřejmě 60 až 80 tisíc opozičních bojových sil, které nepřísluší k Islámskému státu nebo radikální Frontě an-Nusra, a je tady Syrská národní rada, opozice, jejíž předák je uznáván a jedná po světě.

Jedna z pracovních skupin, kterou jsme zaúkolovali při minulém setkání ve Vídni, podá zítra (v sobotu) zprávu. Má za úkol identifikovat důvěryhodnou skupinu zástupců syrské opozice, s nimiž můžeme hovořit. Z očividných důvodů nemůžeme v Sýrii vypsat volby, referendum nebo plebiscit, proto musí 18 zemí u jednacího stolu rozhodnout, kdo budou mluvčí syrského lidu. Snažíme se získat vyváženou reprezentaci syrských opozičních skupin, s čímž, jak doufáme, bude souhlasit Rusko, Írán, arabské země, Turecko i západní mocnosti.

Takže Syrská národní rada je jednou ze sil, které mohou nahradit stávající režim?

Plán není nahradit současný režim. Plán je odstranit klíčové zástupce režimu a do přechodné vlády přivést některé zástupce opozice. V této vládě zůstanou na svých místech předáci státu a státní instituce zůstanou beze změny. To je kompromis. Vím, že někdo z toho nebude nadšený, ale viděli jsme, co nastalo v Iráku, kde byly rozvráceny státní instituce a všichni lidé byli zbaveni svých funkcí. To je cesta do chaosu, jemuž se tentokrát snažíme vyhnout.

Jak dlouho byste byl ochoten nechat Asada u moci?

Co nejkratší možnou dobu. Chápeme, že není realistické očekávat, že odejde v první den přechodné fáze. V jistou chvíli během tohoto přechodu ale musí jít. Mezitím bude otázka, jakou bude mít moc v době, kdy ještě bude vládnout.

Jaká čeká Sýrii budoucnost? Zůstane ve svých hranicích? Může vzniknout nezávislý Kurdistán?

Doufám, že ne. Ženevská deklarace jasně vysvětluje, že chceme, aby Sýrie zůstala nezávislým, jednotným státem ve svých stávajících hranicích podle Sykesovy-Picotovy dohody. Chceme, aby to byl stát sekulárního charakteru, který toleruje všechny etnické i náboženské menšiny a respektuje práva žen. Jinými slovy: Sýrie jako bývala, minus Asad a jeho krvežízniví bezpečnostní aparátčíci.

Vztahy s Ruskem vážně utrpěly po anexi Krymu a konfliktu na východní Ukrajině. Myslíte si, že sankce proti Rusku nějak pomohly?

Ano. Tyto sankce se samozřejmě sešly s prudkým pádem cen ropy a plynu, který také dopomohl vytvořit na Rusko tlak. Ale obzvláště sankce v přístupu na západní kapitálové trhy přinutily Rusko financovat potřeby jeho korporátního odvětví ze svých měnových rezerv. A ruský korporátní sektor včetně velkých ropných podniků potřeboval rekapitalizovat kvůli nízkým cenám surovin. Rusku v důsledku toho významně poklesly měnové rezervy. Takhle to nemůže jít donekonečna a Rusko to ví. Takže každý měsíc, kdy Rusko odkládá naplňování Minské dohody, se prodlužují dopady těchto sankcí.

Nejste spokojen s naplňováním dohod z Minsku?

Ne. Implementace Minských dohod má zpoždění. Jsou tu nějaké úspěchy, podél linie střetu je mnohem méně incidentů, i když k porušení příměří dochází denně. Pokročili jsme ve věci stažení těžších zbraní středního kalibru, ale pořád je před námi spousta práce. A nezapomeňte, že konečným cílem je, aby Ukrajina znovu kontrolovala své východní hranice s Ruskem.

To je podle mého názoru ještě vzdálená perspektiva. Mělo to nastat do 31. prosince a je jasné, že se to nestane. Proto budeme muset přinejmenším ještě jednou obnovit sankce, abychom udrželi Rusko pod tlakem.

Probrali jsme několik naléhavých témat a změn, které se týkají také Británie. Jak vlastně vidí Británie svoji roli v takto měnícím se světě?

Britskou rolí je, doufám, prosazovat zdravý rozum, prosazovat naše hodnoty. Jsme otevřenou obchodující zemí. Máme pevné vazby po celém světě stejně, jako v Evropě. Snažíme se být v Evropě předním obráncem volných trhů, volného obchodování.

Chceme být obránci Evropy, která je otevřená světu, ne jen uzavřená do sebe. Takové Evropy, která se nebojí konkurovat světu, ale chce být naopak v takové kondici, aby mohla přijmout konkurenci ze světa. A ve světové diplomacii prosazujeme mezinárodní systém založený na pravidlech, díky kterým bude svět bezpečným místem pro lidi, kteří chtějí cestovat, obchodovat či investovat. Podporujeme vládu zákona. Dobré vedení, transparentnost, všechno, co přináší hospodářské benefity.

Pracujeme na prosazování našich hodnot, které zahrnují i problematiku lidských práv v zemích, o nichž se domníváme, že je nedostatečně respektují. To vše se snažíme dělat pragmaticky. Ne máváním s prapory nebo křičením do megafonů, ale prací s lidmi. Abychom jim ukázali, že je v jejich nejlepším zájmu fungovat v mezinárodním systému založeném na pravidlech.

Jsme pátou největší ekonomikou světa. Máme jedny z nejschopnějších ozbrojených sil na světě. Jsme jaderná mocnost. Jsme jedním z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN. Jsme členem Commonwealthu, jsme členem EU, jsme vedoucím členem NATO. Domníváme se, že na světové scéně máme důležitou roli a jsme odhodláni ji hrát. A naše rozhodnutí vydat jednak 0,7 procenta HDP na pomoc mezinárodnímu rozvoji, ale také dvě procenta HDP na obranu, ukazuje naše odhodlání zůstat otevřenou angažovanou zemí a hrát ve světě velmi důležitou roli.

Jak dopadne referendum o setrvání Británie v EU, které se má konat do dvou let?

To záleží na tom, jak se dohodneme s našimi evropskými partnery. Pokud budou přijaty naše návrhy na odstranění potíží, pokud budou přijaty tak, že budou právně vynutitelné a nezvratitelné, pak věřím, že dokážeme přesvědčit britský lid, že naše budoucnost se má odehrávat v Evropě a s evropskými partnery, ve spolupráci při posilování její konkurenceschopnosti tak, abychom si zachovali evropský životní standard a sociální systémy.

A to i přes to, že sledujeme, jak Čína, Indie a další rostoucí ekonomiky zabírají stále větší podíl na světovém HDP. Pokud neprosadíme změny, které potřebujeme, pak bude velmi složité přesvědčit Brity, že jejich budoucnost má být v Evropské unii.

Ministr Hammond poskytl Novinkám rozhovor v pátek odpoledne. Nemohly proto zaznít otázky týkající se útoků v Paříži, které přišly o několik hodin později.
Ministr Hammond ještě v pátek v noci tyto “děsivé útoky“ odsoudil a kondoloval pozůstalým. O víkendu dodal, že události v Paříži ukázaly, že je „urgentně třeba jednotné a silné reakce vedoucí k řešení občanské války v Sýrii“. Podle Hammonda je nezbytné zajistit, aby se do boje proti ”barbarské hrozbě“ Islámského státu a jeho přívrženců zapojili všichni.
V pondělí Hammond na francouzském velvyslanectví v Londýně podepsal kondolenční knihu a Francii slíbil, že Británie stojí při ní.