„Zaznamenali jsme tam podstatné změny, zcela nevhodný humor za hranicí nechutnosti. Jeden pacient se například smál, když se jeho manželka ošklivě popálila,“ přiblížila pro BBC vedoucí výzkumného týmu Camilla Clarková.

Odborníci na degenerativní onemocnění mozku vycházeli z dotazníků, které rozdali příbuzným osmačtyřiceti pacientů, u nichž se projevila Alzheimerova choroba či jiná forma demence.

Většina respondentů odpověděla, že pozorovala změny ve smyslu pro humor až devět let předtím, než lékaři jejich příbuzným chorobu diagnostikovali.

Od grotesky k tragédii

Dotazovaní měli odpovídat na to, zda jejich příbuzní preferovali grotesky, jako je například Mr. Bean, satiru typu seriálu Jistě, pane ministře, absurdní humor, typický pro britskou komediální skupinu Monty Python nebo nějakou formu černého až nevhodného humoru.

Ukázalo se, že téměř všichni příbuzní zaznamenali příklon k černému humoru a až nevhodnému stylu vtipkování. Smáli se například při sledování zpráv o tragických událostech v televizi nebo při neštěstí ve vlastním životě.

Někteří pacienti se navíc častěji smáli i u grotesek, v nichž se aktérům přihodila nějaká nepříjemnost.

Alzheimerova choroba je sice nejčastější, forem demence – tedy nevratných degenerativních změn v mozkové tkáni – je ale mnoho druhů. Plně vysvětlit souvislost změny ve vtipkování s rozvojem prvotních potíži tak bude vyžadovat další zkoumání.

Příklad za všechny

Brit Lee Pearce se sice studie neúčastnil, dospěl ale ke stejným závěrům. Poprvé si povšiml, že začíná být jeho vždy milující a pečující matka náladová, později apatická a nakonec zlomyslná.

„Začala zapomínat na narozeniny v rodině, smála se cizímu neštěstí a pobavilo ji dokonce i to, když někomu dařilo špatně, například když přišel o práci,“ potvrdil Pearce BBC. Po několika letech lékaři jeho matce diagnostikovali takzvanou frontotemporální demenci.