Je 31. srpen 2015. Merkelová s kamennou tváří stojí v nejvyšším patře berlínského kancléřského úřadu. Narychlo rozestavěné kamery už běží. Kancléřka si odkašle a pak vysloví slib, který ji může stát kariéru. „Všichni uprchlíci ze Sýrie najdou v Německu útočiště,“ pronese.

Její slova, že Berlín vpustí na své území navzdory všem pravidlům tisíce běženců z budapešťského nádraží a přijme všechny Syřany, spustila lavinu. A změnila tehdejší odhady, že do Spolkové republiky letos dorazí 800 tisíc běženců, na makulaturu. Za jediný víkend vzalo totiž kancléřku za slovo na 20 tisíc běženců.

„Příliš mnoho, příliš rychle,“ stěžuje si nyní Uwe Stielkner, starosta Grossensteinu poblíž rakouských hranic, vesničky s typicky bavorským kostelem, výhledem na horské štíty a chatami pro turisty. „Naše země se může stát bezpečným přístavem pro pronásledované jedině tehdy, pokud ji vlny uprchlíků doslova nepřeválcují. Copak se ve vládě nenajde vůbec nikdo, kdo by to koledování si o zhroucení celé společnosti zastavil? Kdo by řekl, že všechno má své meze?“

Stielkner podotýká, že slova „zvládneme to“, která kancléřka zarytě opakuje i nyní, veřejnost nijak neuklidnila. Naopak. „Stala se poselstvím, že příliv přistěhovalců nemá alternativu – a že to tak Německo chce. Doma i v zahraničí si je vykládají jako další pozvánku pro statisíce utečenců.“ Dodává, že ovládá základní počty. „Šest až deset tisíc uprchlíků denně je obrovské množství. Považuji za velmi nepravděpodobné, že na to budou všechny tělocvičny Bavorska a dalších spolkových zemí stačit,“ uzavírá.

Už žádné selfie s utečencem

Do posledního místa zaplněná koncertní síň ve Wuppertalu, do níž si našlo cestu na stranickou konferenci s první ženou ve státě přes 900 členů CDU, zpozorní, když se o slovo přihlásí muž ve středním věku. Navrhuje, aby kancléřka nechala zřídit jeden tábor pro běžence přímo na louce před svým úřadem v srdci Berlína.

„To vyznívá tak, jako bych nevěděla, co se mi děje před nosem. Tak to ale není. A potom, turistům, kteří přijedou do Berlína, by se nejspíš něco takového nezamlouvalo,“ vypálí šéfka CDU od boku a obecenstvo se s úlevou směje a tleská.

A žena na pódiu přidává: „Kdybych si tam pořídila selfie s uprchlíkem, asi by to nebylo to pravé,“ žertuje v narážce na fotografii se syrským běžencem z 10. září v berlínské čtvrti Špandava, kterou si lidé nejen v Sýrii vysvětlili jako dveře dokořán.

Kancléřka Angela Merkelová se fotografuje se syrským uprchlíkem

Kancléřka Angela Merkelová se fotografuje se syrským uprchlíkem.

FOTO: Profimedia.cz

 Běh na dlouhou trať

Desetitisíce nových uprchlíků denně navzdory příchodu podzimu a chladných nocí nutí Němce k otázce: Kdy to skončí? A zdá se, že kancléřka nezná odpověď. Pouze oznámila urychlení azylových řízení, rychlejší vyhošťování těch, jejichž žádosti budou zamítnuty, a nově také vytvoření tranzitních zón na hranicích.

Nic z toho ale zatím nepomáhá, protože spolu s rostoucími počty běženců roste i počet kritiků Merkelové. Den ode dne. V takové situaci se dosud nikdy neocitla.

„Potíž je v tom, že integrace cizinců v takovém množství, z nichž nemálo dorazilo za nezvyklých okolností, tedy bez identifikace, znamená běh na dlouhou trať a cíl zůstává v nedohlednu. Merkelová přitom potřebuje do voleb v roce 2017 alespoň náznak, že věci jsou na dobré cestě,“ řekla Právu Jutta Hermhoferová, politoložka univerzity v Drážďanech.

Situaci vystihuje karikatura týdeníku Focus – dav uprchlíků stojí v Maďarsku před bariérou z ostnatého drátu a říká policistovi: „Pusťte nás. Musíme do Německa, naší soucitné máti Merkelové se vede zle. Chceme jí pomoci.“