Článek
Žena holčičku porodila v říjnu 1944, když už se blížil pád nacistů. Dítě jí odebrali a ona se po válce vrátila do své vsi Novellara na severu Itálie v domnění, že pokud holčička nezemřela při spojeneckém bombardování, pak ji zabila nějaká nemoc. Svoji roli mohlo sehrát i veřejné ponižování a vyloučení, jehož se dostávalo ženám a dívkám, které měly pletky s Němci.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Dítě však přežilo a bylo vychováno vojákovými rodiči. Holčička dostala jméno Margot Bachmannová. Prarodiče jí posléze řekli, že její matka je Italka. Neměli však tušení, kam se poděla.
Bachmannová prý celý život o osudu matky uvažovala, ale pořádně pátrat se rozhodla teprve v loňském roce, když zemřel její otec. „Zakázal mi ji vyhledat, začala jsem až po jeho smrti,“ vysvětlila. Žena se s prosbou o pomoc obrátila na italský Červený kříž a Mezinárodní vyhledávací službu. Ta sídlí v Německu a pomáhá rodinám, které rozdělila válka. Ke svému velkému překvapení zjistila, že její matka žije.
Nejprve jí poslala dopis: „Drahá mámo, jmenuji se Margot Bachmannová a jsem tvá dcera narozená 25. října 1944 v Heidelbergu. Celý život jsem se na tebe v rodině ptala, ale odpověď jsem nedostala. Chci přijet a zase tě obejmout. Jsem nesmírně šťastná, že jsem tě konečně poznala.“
O víkendu se znovu shledaly. „Nikdy bych si nedokázala představit, že ji budu moci ještě jednou obejmout. Jsem tak šťastná,“ vylíčila Bachmannová setkání nad šumivým vínem, které doprovázely slzy dojetí.