Žena holčičku porodila v říjnu 1944, když už se blížil pád nacistů. Dítě jí odebrali a ona se po válce vrátila do své vsi Novellara na severu Itálie v domnění, že pokud holčička nezemřela při spojeneckém bombardování, pak ji zabila nějaká nemoc. Svoji roli mohlo sehrát i veřejné ponižování a vyloučení, jehož se dostávalo ženám a dívkám, které měly pletky s Němci.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Dítě však přežilo a bylo vychováno vojákovými rodiči. Holčička dostala jméno Margot Bachmannová. Prarodiče jí posléze řekli, že její matka je Italka. Neměli však tušení, kam se poděla.

Bachmannová prý celý život o osudu matky uvažovala, ale pořádně pátrat se rozhodla teprve v loňském roce, když zemřel její otec. „Zakázal mi ji vyhledat, začala jsem až po jeho smrti,“ vysvětlila. Žena se s prosbou o pomoc obrátila na italský Červený kříž a Mezinárodní vyhledávací službu. Ta sídlí v Německu a pomáhá rodinám, které rozdělila válka. Ke svému velkému překvapení zjistila, že její matka žije.

Nejprve jí poslala dopis: „Drahá mámo, jmenuji se Margot Bachmannová a jsem tvá dcera narozená 25. října 1944 v Heidelbergu. Celý život jsem se na tebe v rodině ptala, ale odpověď jsem nedostala. Chci přijet a zase tě obejmout. Jsem nesmírně šťastná, že jsem tě konečně poznala.“

O víkendu se znovu shledaly. „Nikdy bych si nedokázala představit, že ji budu moci ještě jednou obejmout. Jsem tak šťastná,“ vylíčila Bachmannová setkání nad šumivým vínem, které doprovázely slzy dojetí.