Chodilo to jednoduše. Marcello Carminati, šéf mafiánského klanu a bývalý pravicový extremista, financoval volební kampaň některých mužů z radnice. Ti pak přes své známé na ministerstvu vnitra či na prefektuře zajistili „přísun“ uprchlíků do některých sběrných zařízení. A ta často fungovala v jeho režii.

Stát vydává na každého uprchlíka 38,5 eura (1056 korun) denně. A stačilo pak zfalšovat účty, uvádět vyšší počet uprchlíků, než odpovídalo skutečnosti, a zisk se jen hrnul. „Na každém uprchlíkovi si musíme vytřískat euro denně,“ nechal se slyšet další člen klanu.

Politici, zvoleni díky značné podpoře této římské mafie, museli poslouchat: „Já jsem tě nechal zvolit, tak koukej poslouchat, protože jinak víš, že bych mohl být nepříjemný,“ nechal se slyšet v telefonu další aktér skandálu Sandro Buzzi, naopak napojený na levicovou Demokratickou stranu.

Azylové řízení se vleče
Italské úřady dostaly od začátku roku už téměř 25 tisíc žádostí o azyl
Loni dosáhl za celý rok počet žádostí o azyl čísla 63 456
Celkem se letos do Itálie nelegálně dostalo už přes 40 tisíc běženců
Počet žadatelů o azyl v Itálii narostl zejména v posledních dvou letech
Zatímco v roce 2013 bylo žádostí 26 620, loni už to bylo dvakrát tolik
Azylové řízení trvá v Itálii dlouho, na vyřízení nyní čeká 84 tisíc lidí
Očekává se, že letos dorazí k italským břehům až 200 tisíc migrantů

Na rozdíl od sicilských mafiánů ti římští se v telefonu neskrývali, byli si jisti, že se jim nic nestane: „Řím je kráva, kterou je třeba dojit, ale zase k tomu je třeba ji trochu nakrmit,“ zaznělo na dalším odposlechu.

Nelegální zisky nepřicházely pouze z přílivu uprchlíků, prospěch zajistili i Romové. Ti přišli do Říma z Balkánu během posledních třicet let a skončili v táborech na okraji města. Římská obecní správa jim postavila sruby a platí jim elektřinu, vodu, otop a v některých případech i stravu. Vztahy k Římanům nejsou o nic lepší než kdekoliv jinde. Ale opět na miliónech eur, které město každoročně platilo na účet Romů, si různé „charitativní“ organizace a „družstva“ naplnily kapsu.

Starosta pod palbou

Skandálem otřesená římská obecní zpráva by mohla být rozpuštěna a jmenován vládní komisař.

Starosta Ignazio Marino se snaží odolat rostoucí vlně protestů: „Špínu jsme zdědili po předchozí pravicové radnici a snažíme se systém vyčistit, je to naše zásluha, že všechno vyšlo najevo. Nemám v úmyslu rezignovat.“

Ale není jisté, zda se mu to podaří. Je sice pravda, že korupční systém dovedla k dokonalosti předchozí správa. Jenže Marino působí na radnici už dva roky a do aféry se namočili nejen představitelé pravice, ale i členové jeho Demokratické strany.

Celkově policie zatkla či zadržela 62 lidí. Při první vlně skandálu, který vypukl loni v prosinci, obžalovaní či podezřívaní členové Demokratické strany museli opustit funkce a některé členy strana vyloučila.

Římané bez iluzí

Obyvatelé Říma si o vládcích nikdy nedělali iluze. I za vlády papežů říkali o politicích, že „ten nejčistší z nich má lepru“. A proto měli tendenci dívat se na jistou dávku korupce se shovívavostí, „protože to tak vždy bylo“.

Jenže přišla těžká hospodářská krize, nezaměstnanost a hluboká nedůvěra k politice. A ta má v Itálii občas nepříjemné následky. V roce 1922 jí využil Benito Mussolini, v roce 1992 se jako „spasitel“ objevil Silvio Berlusconi, i když samozřejmě s předválečným diktátorem neměl nic společného.

Proto komentátor Francesco Merlo v  deníku La Repubblica píše: „Je mi líto starosty Marina, kterému lze nanejvýš vyčíst, že neměl dost tvrdou ruku a že se nechal oklamat. Ale za dané situace by bylo nejlepší jmenovat vládního komisaře, celou městskou administrativu podrobit nemilosrdné kontrole a teprve pak opět vypsat volby a zvolit nového starostu.“