Před časem se ochrana vody dostala dokonce do slovenské ústavy, ale pro ochranu pozemní vody se vykonalo velmi málo. Alena Trančíková z Bratislavské vodárenské společnosti na problém toxického jezera pod Bratislavou upozornila a nyní žádá úředníky a politiky, aby zasáhli.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Toxické jezero se nachází nedaleko dálničního obchvatu Bratislavy pod městskou částí Vrakuňa s téměř 20 tisíc obyvateli. Podzemní vodu zde zamořily chemikálie ze staré skládky nedalekého závodu v minulosti zvaného Dimitrovka.

Ohrožena je i pitná voda

Půda v okolí páchne a voda ze studní není pitná, lidé mají zákaz používat ji i na zalévání. Úřady před konzumací vody varovaly, příčinu zamoření však neřeší a toxiny se šíří dál. Vrty ukázaly, že toxiny se dostaly podzemím do vzdálenosti téměř osmi kilometrů od Bratislavy ve směru na Šamorín.

Nedaleký Žitný ostrov je přitom největší zásobárnou pitné vody v Evropě. Deset kilometrů od místa skládky se nachází Šamorín, odkud bere část Bratislavy pitnou vodu.

 FOTO: Novinky.cz s použitím Mapy.cz

„Co tam všechno ještě je, to stále nevíme. Očekávám, že jsou tam pesticidy, například DDT, které jsou už dávno zakázány,“ upozorňuje Trančíková. Tyto jedovaté látky se nerozkládají nebo se rozkládají na ještě jedovatější látky. Látky jsou uloženy v sudech, které ale začaly korodovat.

Současným vlastníkem Dimitrovky, dnes Istrochemu, je Agrofert českého ministra financí Andreje Babiše. Firma zdůraznila, že ekologická zátěž vznikla před 60 lety a Agrofert vstoupil do společnosti až v roce 2002.

Zmíněná skládka je v současnosti majetkem města. Agrofert proto tvrdí, že likvidace skládky je záležitostí státu. Ministerstvo životního prostředí tam v současnosti vykonává geologický průzkum. Zatím, není jasné, kdy by mohl být nebezpečný odpad odstraněn.

Toxické látky začaly ze skládky unikat po roce 1992 po napuštění přívodného kanálu vodní elektrárny Gabčíkovo. Zřejmě tím stoupla spodní voda, která způsobila rezivění sudů s nebezpečným odpadem.