Server, respektive autor příspěvku Benjamin Cunningham – korespondent řady světových novin a magazínů, který v Praze vyučuje novinařinu – si Čechy příliš neidealizuje, spíše naopak. Popisuje je jako usedlé milovníky levného piva s ambicemi vlastnit venkovskou chatu. Jejich prezidenti takoví ale rozhodně nejsou a ve světě zanechávají výraznější stopu, než by se od hlavy desetimiliónové země očekávalo, píše. Týká se to Václava Havla, Václava Klause i Miloše Zemana.

Havel – poslední československý a první český prezident – byl nejen disident, ale také básník a esejista, náruživý kuřák, surrealista a fanda rockové muziky. Politico připomíná jeho přátelství s Frankem Zappou a Rolling Stones. Havel je sice ikona, ale Češi k němu měli ještě za jeho života ambivalentní vztah, podle serveru zčásti proto, že jim prezidentův protikomunistický postoj připomínal jejich spoluvinu z éry bývalého režimu.

Havla vystřídal jeho rival a ideologický oponent Klaus, údajný liberální ekonom, který se na rozdíl od Havla proti komunistům otevřeně nestavěl. „Vyžíval se v pobuřujících veřejných názorech na mezinárodní scéně srovnáváním Evropské unie se Sovětským svazem a označováním problému globálního oteplování za náboženství, a nikoli vědu,“ píše Politico a dodává, že Klaus v 90. letech pomohl zapojit českou ekonomiku do světové, ovšem „za strašnou cenu“ – kupónovou privatizací přišli k lukrativním majetkům i zloději. Klaus sehrál klíčovou roli při rozdělení Československa, které si většina občanů nepřála, připomíná dále článek.

Prezidentovy postoje mu otevřely dveře do konzervativních think-tanků v USA. O jejich přízeň však přišel kvůli svému hájení ruského prezidenta Vladimira Putina a prohlášení, že Krym Ukrajině nepatřil, zmiňuje ještě Politico.

Klause na Hradě sice vystřídal další jeho souputník, avšak ani Miloš Zeman není žádný nudný patron. „Ubírat se cestou, která uráží vládu, sousedy a spojence, to není pro Zemana nic nového, stejně jako pro jeho předchůdce,“ nebere si servítky autor, který hovoří také o Zemanově náklonnosti k alkoholu a pomstychtivosti vůči rivalům. Na přetřes přijde jeho vulgární vystoupení v rozhlase v kauze Pussy Riot, podezření, že jeho předvolební kampaň financoval ruský Lukoil, podbízení Číně i cesta do Moskvy na oslavy výročí konce války.

Strčí je do kapsy Babiš?

Pražský hrad je podle autora „zvláštním mocenským sídlem“, které možná výstřední chování svých nájemníků povzbuzuje vlastní podobou a polohou. Hrad je rozlehlým komplexem jako z Kafkova románu, jehož dlouhé chodby prý Václav Havel zdolával na kolečkových bruslích.

Češi se na jednu stranu mohou utěšovat, že ústava nedává prezidentovi příliš formální moci, na druhou stranu nic nezaručuje, že po Zemanovi nepřijde ještě výstřednější postava: miliardář a mediální magnát nařčený ze spolupráce s komunistickou tajnou policií, nynější šéf státní pokladny Andrej Babiš.

„Možnost, že na Pražský hrad přijde ještě mocnější monarcha, nikdy nebyla tak reálná,“ uzavírá autor.