„Je jedno, jaká máte bezpečnostní pravidla ve firmě, a my máme vysoká. Podobný jedinečný případ se nedá vyloučit nikdy,“ řekl Spohr.

„Něco takového bychom si nedokázali představit ani v nejhorších nočních můrách,“ uvedl Spohr. Zdůraznil, že testování všech pilotů je velmi pečlivé.

„Ti, kteří nás sledují, vědí, že velmi pečlivě vybíráme lidi do kokpitu. Kandidáty prověřujeme nejen z hlediska kognitivních a technických znalostí, ale necháváme hodně prostoru pro psychologická vyšetření. To, co se stalo, pro nás nebylo dosud představitelné. Jsme z toho zděšeni u Lufthansy i Germanwings.“ Nízkonákladová společnost Germanwings je dceřinou společností Lufthansy.

Ředitel Lufthanssy Carsten Spohr

Ředitel Lufthanssy Carsten Spohr

FOTO: Kai Pfaffenbach, Reuters

Spohr také sdělil podrobnosti k výcviku sedmadvacetiletého Lubitze: „Druhý pilot začal svůj výcvik v roce 2008, jedenáct měsíců pracoval jako doprovod (posádek) a v roce 2013 nastoupil jako druhý pilot na Airbusu A320.“

Přiznal, že Lubitz načas výcvik přerušil: „Před šesti lety došlo k delší pauze ve výcviku a poté pokračoval a opět prošel všemi lékařskými testy, technickými testy i psychologickými testy. Byl stoprocentně připraven a jeho pilotní práce nevyvolávala pochybnosti.“

ČTĚTE TAKÉ
Depresí si u druhého pilota nikdo nevšiml, jako terorista veden nebyl
Airbus záměrně navedl k zemi druhý pilot, prohlásil francouzský žalobce
Cestující ze zříceného airbusu pocházeli ze 16 zemí

I lidé z plachtařského klubu, jehož byl Lubitz členem, tvrdili, že miloval létání a byl velmi šťastný, že mohl létat u Germanwings létat.

Proč druhý pilot zamířil s letadlem k zemi, netuší: „Dnes, pár hodin poté, můžeme jen spekulovat o motivech.” Terorismus vyloučil. „Mohu se přidat k ministru vnitra – nemáme žádné podobné známky,“ dodal ředitel aerolinek.

Případ ale odmítl označit za sebevraždu, když při nehodě zemřelo dalších 149 lidí.

Už dřív vyšetřovatelé vyloučili možnost infarktu nebo epileptického záchvatu, protože dýchání druhého pilota bylo podle záznamu komunikace z kabiny klidné.

Problém s dveřmi

Spohr popsal i dění na palubě: „Nahrávky z černé skříňky ukazují, že kapitán opustil na chvíli kabinu a bohužel se do ní už nemohl vrátit. Ukázalo se, že druhý pilot, který zůstal v kabině, mu zabránil se do ní vrátit.“

U Lufthansy, stejně jako u dalších evropských společností, není podle Spohra povinností, aby v případě, že pilot opouští kabinu, ho musel zastoupit někdo ze stewardů. V USA platí po 11. září 2001 pravidlo, že pokud odejde jeden z pilotů z kabiny, nemůže tam druhý pilot zůstat sám. Musí v ní být někdo z palubního personálu.

„Dveře do kabiny jsou pancéřované. Přístup do kokpitu není možný proti vůli pilotů. Když jeden z pilotů opustí kokpit, třeba z biologických důvodů, při návratu zazvoní a pilot (v kabině) má kameru a vidí, kdo to je, a pustí ho zpět. Máme i kód pro případ, kdy jeden pilot opustí kabinu a pilot v kabině třeba upadne do bezvědomí. Tímto kódem se dveře elektricky otevřou, ale tomuto otevření může být zabráněno kolegou, který je vevnitř.“

Pokud se po zadání kódu dveře neotevřou (v případě, že tomu zabrání pilot uvnitř kabiny) zůstanou zablokované na pět minut, teprve pak má příchozí možnost kód znovu zadat.