Tři zadržené – Zaura Dadajeva a Anzora a Šagida Gubašovovi – navštívili v moskevské vesnici Lefortovo členové Veřejné dohledové komise, která se zabývá dodržováním lidských práv ve věznicích. Všichni tři si stěžovali, že je po zadržení v Ingušsku bili. O tom svědčily i modřiny na jejich tělech.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Dadajev řekl, že jeho přiznání k vraždě bylo vynucené. Nejprve ukázal podlitiny a otlačeniny od pout a řetězů na rukou i nohou: „Dva dny jsem strávil takto (v řetězech). A s pytlem na hlavě. Ten jsem zachránil, mám ho teď mezi osobními věcmi. Celou dobu křičeli: ,Zabil jsi Němcova?‘ Odpovídal jsem, že ne. Když mě zadrželi, byl jsem se známým, bývalým podřízeným Ruslanem Jusupovem. Řekli, že když se přiznám, tak ho pustí. Souhlasil jsem. Doufal jsem, že ho to zachrání a mě převezou živého do Moskvy. Jinak by se se mnou mohlo stát to co se Šavanovem. Odpálil se granátem.“

Zklamaný Dadajev

Dadajev hlavně doufal, že ho převezou do metropole. „Myslel jsem si, že nás převezou do Moskvy a já u soudu povím pravdu. Že jsem nevinen. Ale u soudu mně nedali slovo.“

Dadajev si stěžoval, že je to nespravedlivé, a zmiňoval, že v řadách bezpečnosti bojoval jedenáct let se zločinci, a teď mu u soudu nedají ani slovo. „Nač mi jsou medaile, které jsem dostal?“ ptá se.

Také si stěžoval, že mu nedali obhájce, i když se obracel na rodinu. Pochvaloval si, že v Lefortovu s ním zacházejí slušně. Na bití si stěžovali také oba další zadržení.

Motiv vraždy Němcova zatím není znám. Spekulace, že by ho zabili Čečenci kvůli tomu, že po masakru v redakci Charlie Hebdo hájil právo na svobodu slova, působila nevěrohodně. Odmítali to i Němcovovi spolupracovníci.

Němcov patřil k opozici, což vede odpůrce ruského prezidenta Vladimira Putina ke spekulacím, že za vraždou stál Kreml.