Protože duchovní na první pohled žil více než skromně, stravoval se v ústavu sociální péče, měl staré, rozpadající se auto a v zimě chodil v kabátě, který měl své nejlepší roky dávno za sebou, obsah trezorů pozůstalé šokoval.

„Dvě kilogramové zlaté cihly, 2,5 miliónu zlotých (16,5 mil. korun) v hotovosti, cenné papír v hodnotě v přepočtu 13 miliónů korun, šperky a zlaté mince v hodnotě dalšího zhruba 1,3 miliónu korun. K tomu ještě třicetiprocentní podíl v prosperujícím tříhvězdičkovém poznaňském hotelu Rzymski,“ napsal polský deník Gazeta Wyborcza.

O mrtvých jen dobře

Krolak, který kromě kněžského semináře vystudoval i kanonické právo v Římě, se v osmdesátých letech, tedy ještě za bývalého režimu, stal kancléřem poznaňské kurie a dohlížel na majetek církve. Měl dobře rozběhnutou kariéru, hovořilo se o něm jako o možném budoucím biskupovi.

Prý byl už i na seznamu vyvolených, které se papež Jan Pavel II. chystal povýšit, ale nakonec z toho nic nebylo. O důvodech, podle zásady „o mrtvých jen dobře“, ale mluvit nikdo nechce.

Příbuzní zdědili skoro všechno

Jak tento duchovní nakupil majetek v řádu desítek miliónů? Sám o tom nikdy nemluvil. Když navštěvoval své dvě sestry a bratra, mezi řečí se jim zmínil: „Mám nějaké zlaté řetízky, prsten, rozpadající se auto a starší dům, který přestavuji. Přepíšu to na vás.“

A tak také udělal. Příbuzní ovšem ze závěti zdědili mnohem víc. Dostalo se však i na jiné, ačkoliv se rodina domáhala nároku na veškerý majetek. Jen farnosti, kde Krolak působil, zůstala jen jedna jeho fotografie na stěně.

Měl čich na peníze

Dodatečná kontrola neprokázala, že by si kněz nějaký církevní majetek nebo finance přivlastnil.

„I když žil asketicky, na takovéto bohatství by to v žádném případě nestačilo,“ říkají lidé z jeho obce. Údajně měl nos na peníze, uměl je rozmnožovat. Jak to ale dělal? „V souladu s kostelním řádem asi těžko,“ dodávají.

Pomocný biskup Zdislaw Fortuniak znal Krolaka dobře. Alespoň si to tedy do poslední chvíle myslel. „Duchovní obvykle po sobě zanechávají dluhy, a on takové milióny,“ řekl, jakoby nevěřil vlastním slovům.