Dopis s datem 7. května 1907 napsal bankovní zaměstnanec Josip Ahtik, tehdy čtyřicetiletý, a přiložil i svou fotografii a snímky své rodiny.

„Než dělníci dokončí stavbu domu, chci zanechat potomkům svědectví, které zobrazí náš duchovní a hmotný zápas o lepší budoucnost dalších pokolení,” napsal.

Na čtyřech stranách Ahtik popisuje tehdejší politické a hospodářské poměry v Koperu na počátku 20. století, kdy město s 9 000 "dušemi", bylo součástí Rakousko-Uherska a žilo soupeřením mezi místními Italy a Slovinci. Mohlo se pochlubit veřejnou knihovnou či pěveckým spolkem.

Možná v době, kdy se dopis najde, bude mezi lidmi na světě vládnout opravdová bratrská láskaJosip Ahtek

„Jen nemáme noviny, ve kterých by člověk mohl svobodně rozvíjet své myšlenky a nápady,” rozhořčoval se. „V kancelářích (banky) máme elektrické světlo, vodovod a telefon. Žádné další pohodlí,” poznamenal. „Ani si nedokážu představit všechny věci, které po takové době budete mít! Možná v době, kdy se dopis najde, bude mezi lidmi na světě vládnout opravdová bratrská láska,” doufal pisatel.

Místní muzeum nejenže potvrdilo pravost dopisu, ale přisoudilo mu o výjimečnou historickou hodnotu pro město, které během minulého století patřilo čtyřem státům: rakouskouherskému císařství, Itálii, Jugoslávii a od roku 1991 nezávislému Slovinsku.

Ahtek nechal zazdít dopis při rekonstrukci starého domu, který se nyní dočkal další rekonstrukce. Do domu se nastěhoval v 60. letech minulého století dědeček nynějšího majitele. Ahtikova stopa se však mezitím ztratila.