Premiér a vůdce levicové strany SYRIZA se na zformování kabinetu dohodl s pravicovou stranou Nezávislí Řekové (ANEL). Jejich vůdce Panos Kammenos neusiloval o post místopředsedy. Jeho strana bude mít ještě několik státních tajemníků, včetně toho pro vztahy s pravoslavnou církví.

Většinu ministerských křesel obsadí SYRIZA. Ministrem zahraničí byl jmenován univerzitní profesor Nikos Kotzias, ministrem vnitra Nikos Vutsis a ministrem zdravotnictví nevidomý poslanec Panajotis Kurumblis.

Složení kabinetu oznámil Tsiprasův dlouholetý poradce Nikos Pappas, který byl jmenován takzvaným státním ministrem, což je funkce srovnatelná s šéfem kabinetu, uvedla agentura Reuters.

Pozornost poutá ekonom Varufakis 

Varufakisovo jméno bylo jako jediné známo už v pondělí. Třiapadesátiletý Varufakis, který je velkým kritikem unijního přístupu ke krizi v eurozóně, se tak stane hlavním vyjednávačem s mezinárodními věřiteli Řecka, poznamenala agentura Reuters. Do jisté míry se už snažil obrousit hrany.

„Jako příští ministr financí vás mohu ujistit, že v rámci euroskupiny nepodpořím řešení, které je dobré pro řeckého daňového poplatníka, ale špatné pro irského, slovenského, německého, francouzského či italského daňového poplatníka,” řekl ekonom irské rozhlasové stanici Newstalk.

Předsedové vítězných stran. Vpravo je Alexis Tsipras (SYRIZA), vedle něj Panos Kammenos (ANEL).

Předsedové vítězných stran. Vpravo je Alexis Tsipras (SYRIZA), vedle něj Panos Kammenos (ANEL).

FOTO: Lefteris Pitarakis/Pool , Reuters

Varufakis studoval v Británii a přednášel v Austrálii, Řecku a Spojených státech, má řecké a australské občanství. V jednom z rozhovorů ještě před volbami slíbil, že ukončí to, co v souvislosti s výší řeckého dluhu nazval „řeckou humanitární krizí”.

Tvrdě pranýřuje záchranné programy i úsporná opatření, kdy šetřit musí většina, aby se sanovaly banky, které dostávají záchranné balíčky. Je tvrdým kritikem současného kapitalismu, jehož analýzu představil v knize Globální Minotaurus, která se soustřeďuje na ekonomiku od sedmdesátých let, kdy USA zrušily zlatý standard, až do krize v roku 2008 a jejích následků. Obviňuje USA, které se snažily zachovat růst, svůj rostoucí deficit pokrývají přílivem kapitálu ze zahraničí.

Upozorňuje, že rostoucí bohatství zužující se finanční oligarchie jde na úkor pauperizovaných mas. Neprůhledný svět komodit a financí přitom maskuje skutečnou politiku vykořisťování.