Hlavní obsah

Táta je Ukrajinec, máma Ruska. Tuhle válku vůbec nechápu

Právo, Michael Švec (Konsťantynivka)

Nevelké ukrajinského město Jasynuvata leží na okraji Doněcku, kontrolují ho proruští povstalci. Natalija, která se sama stará o dvouletého syna Gleba, patří mezi tisíce lidí, kteří z něj uprchli před neustálým ostřelováním. Usadili se v 50 km vzdálené Konsťantynivce, kde jim nabídli cizí lidé bydlení.

Foto: Valentyn Ogirenko, Reuters

Ukrajinští vojáci

Článek

„Bylo to strašné, příšerné. Domy hned vedle nás to velmi silně poškodilo. Syn je z toho pořád vyděšený,“ popisuje mladá žena děs, před kterým utekli. „Glebovo první slovo bylo ‚máma‘ a hned druhé bylo ‚bouchá‘,“ svěřuje se. A marně zadržuje slzy.

„Jasynuvata je malé město, 30 tisíc lidí. Jestli jinde stříleli po předměstích, u nás žádná nejsou. Rozbombardovali trh. Zemřeli tam lidé, i naši známí, děti…“ vzpomíná.

„Na nás střílela ukrajinská armáda“

„Nevím, kdo střílí jinde, ale u nás je to ukrajinská armáda. Obyčejní lidé se společně vypravili za ukrajinskými vojáky a prosili je, aby nestříleli. A oni odpovídali: ‚Nesmíme přestat‘,“ tvrdí Natalija.

„Na vlastní oči jsem viděla, že střílí ukrajinská armáda, ukrajinští vojáci,“ dodává.

Vysvětluje ale, že vojáci, kteří kontrolují sousední Avdijivku a Novobachmutivku, sice střílejí směrem na Jasynuvatu a Doněck, povstalci ale stejně pálí druhým směrem.

„Vinu nesou obě strany. My prostě chceme mír a aby to všechno skončilo. Abych mohla i se synem domů,“ zdůrazňuje. Nezáleží jí na tom, jestli bude žít na Ukrajině, nebo v Doněcké lidové republice. „Věřte mi, že je mi to úplně jedno.“

Foto: David Ryneš, Yahoo Maps

Současný konflikt nechápe. „Moje máma je Ruska, táta Ukrajinec. Já i syn jsme občany Ukrajiny, v Rusku ale máme spoustu příbuzných a Rusko nám nic špatného nikdy neudělalo,“ kroutí hlavou.

Má ale také přátele na západě Ukrajiny. „Nikdy jsem nikomu neřekla, že nemluví tím správným jazykem. Vždy jsem všem rozuměla a oni rozuměli mně. Absolutně nechápu, k čemu je tato hloupá a zbytečná válka. Vždycky jsme byli jedna velká rodina – Ukrajinci a Rusové,“ kroutí hlavou.

Příměří? Už nás tolikrát obelhali…

Se synem se usadili v Konsťantynivce, v bytě, který jim poskytli cizí lidé, jsou spokojeni. Jediným problémem je teplo – plynové wawky byly odpojeny. Ve dvacetistupňových mrazech si přitápějí olejovým radiátorem, který ale zdaleka nestačí.

Proto se Natalija přihlásila do programu Příprava na zimu, v němž Člověk v tísni distribuuje jednorázovou finanční pomoc 300 dolarů z amerického fondu USAID. Za tyto peníze si hodlá zajistit efektivnější vytápění.

Související témata

Foto: Profimedia.cz

Kyjev

Foto: STRINGER, Reuters

Průvod demonstrantů v moskvě

„Strašně chceme domů,“ říká žena. Stejně jako řada dalších uprchlíků nejprve v srpnu odjeli na jih k Azovskému moři. A také ona věřila, že se po dvou týdnech vrátí zpět. Jestli bude fungovat příměří, na němž se strany konfliktu dohodly k 9. prosinci, nechce odhadovat. „Strašně bych tomu chtěla věřit, ale nevím. Už nás tolikrát obelhali,“ nedělá si iluze mladá matka.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám