Zároveň s Krymchlebem znárodnil parlament i mlýny, které firmě dodávaly mouku.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Do „rukou národa“ se podle ruských médií dostal také zámecký komplex Ajvazovskoje, jehož součástí je kromě unikátního parku také stejnojmenné Tarutovo sanatorium. Podle ruských médií vyznělo hlasování jednoznačně – pro bylo všech 68 poslanců.

Nejdřív ukrajinský státní majetek

Krymská vláda začala se znárodňováním prakticky okamžitě po „osamostatnění“, které vyústilo v březnovou ruskou anexi poloostrova. Stačilo prohlášení, že „ukrajinský státní majetek nacházející se v době vyhlášení nezávislosti na území Krymu prohlašuje za státní majetek Krymské republiky“.

Do jejích rukou se tak dostaly například pobočky ukrajinských energetických firem Ukrtransgaz a Čornomornaftogaz, státní vinařství Masandra či v minulosti i u nás proslulý dětský tábor Artěk s rozlehlými pozemky na březích Černého moře.

Ačkoli na začátku znárodňování se noví krymští vůdci zapřísahali, že tyto kroky se nedotknou soukromého majetku, v září zásadně změnili názor a nechali si ho posvětit příslušným zákonem. Ve víru vyvlastnění se tak octla například firma Krymenergo, přístavní překladiště Avlita nejbohatšího ukrajinského podnikatele Rinata Achmetova nebo dvě chemické továrny kontroverzního ukrajinského miliardáře Dmytra Firtaše.

Ošetřeno jako nucený odkup

Seznam znárodněných soukromých firem a ukrajinských státních organizací má nyní kolem 150 položek.

Právně je znárodnění ošetřeno jako tzv. nucený odkup. Krymské úřady tak už „odkoupily“ například veškerý majetek, který měl na poloostrově ukrajinský oligarcha Ihor Kolomojskij.

Zdůvodnění šéfa Krymu Sergeje Aksjonova bylo jednoduché: musíme zabránit tomu, aby Kolomojskij financoval protipovstaleckou operaci na východě Ukrajiny.

Ohrožují zásobování obyvatelstva

V případě potravinářských firem se jako argument pro vyvlastnění používají tvrzení o prohřešcích proti hygieně nebo údajné „ohrožení zásobování obyvatelstva“.

Tvrzení o „rizikovosti“ úřady například spojily s vyvlastněním společnosti Krymchleb, kterou až dosud ovládala skupina Lauffer, registrovaná v Nizozemsku, jež je podle některých zdrojů napojená na Oleksandra Leščynského, bývalého ukrajinského poslance za někdejší vládní Stranu regionů.

Firma, která zajišťuje 36 procent krymské produkce chleba a pečiva, měla podle ministerstva zemědělství zásoby surovin jen na „deset až dvanáct dní“.

Podobně „nespolehlivými“ se před časem ukázaly být podle krymských úřadů také pobočky jednoho z největších světových producentů vajíček a na londýnské burze působící firmy Avangardco.