„Bylo mi asi třicet, když jsem se zuřivě pohádala se svým adoptivním otcem. Až tehdy mně ve vzteku řekl, že lituje, že za mne zaplatil ty dva milióny franků,“ řekla Soensová listu La Dernière Heure.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Dokument, který předložilo katolické církevní středisko Tamar ve Flandrech o její adopci, však o žádné proplacené sumě nehovoří. „Byla před adopcí umístěna do rodiny Soensových. Nebyla obdržena žádná finanční kompenzace,“ uvádí záznam z 19. září 1974 o předání Lieve do péče Soensových.

Dnes čtyřicetiletá žena ale tvrdí, že peníze byly při její adopci vyplaceny. „Byly mi tři dny, když mne církev prodala za dva milióny franků mým adoptivním rodičům,“ prohlásila.

Nyní hledá svoji skutečnou matku. „Co vím, tak jí tehdy muselo být asi třináct. Nemám už jiné členy rodiny s pokrevní vazbou. Byla bych tak ráda, kdyby má šestiletá dcera Nanou poznala svou babičku,“ říká.

Dítě i já jsme byly umístěny v jiném místě a naše dveře byly na zámek. Směla jsem se s ním vidět jen hodinu týdně Karin Lafosseová

Nalézt ji však nebude snadné, jak naznačil mluvčí belgické katolické církve Tommy Scholtes. „Porody se týkaly velmi mladých dívek za okolností, které jejich rodiny musely skrývat,“ řekl listu.

„Ukradli mi dítě“

Katolické rodiny ve Flandrech posílaly své nezletilé těhotné dcery do klášterů a církevních center, jako je Tamar. „Protože jeptišky byly proti přerušení těhotenství, řekly rodinám, že děti by měly mít adoptivní rodiny,“ popsal Scholtes tamní situaci před 30 či 40 lety.

Jednou z těchto dcer byla Karin Lafosseová z Houthalenu v Limburku. Ve třinácti letech ji znásilnil jeden z příbuzných, jehož jméno tají. Aby byl skandál ututlán, bylo její dítě posláno do Tamaru a Karin tam putovala spolu s ním.

„Dítě i já jsme byly umístěny v jiném místě a naše dveře byly na zámek. Směla jsem se s ním vidět jen hodinu týdně. A i to jen tehdy, když usoudili, že jsem se dobře chovala,“ tvrdí Karin.

Tak to trvalo rok a půl. „Pak mně vysvětlili, že by bylo lepší, kdyby mé dítě adoptovala nějaká rodina. Ředitelka centra mi dala k podpisu dokument, jímž jsem se vzdala svých mateřských práv. Bylo mi šestnáct, bylo to ilegální. Ukradli mi mé dítě,“ stěžuje si nyní 53letá žena.

Podle La Dernière Heure je takových případů několik set. Podobná praxe, jakou zažily Lieve Soensová a Karin Lafosseová, panovala údajně nejméně ve třech klášterech.

Na pomoc postiženým ženám již byla založena organizace Mater Matuta.

Případy jsou prošetřovány, přičemž mluvčí Scholtes vyzvedával roli nezávislé vyšetřovací komise v této věci.