Není ale zcela jasné, zda nakažení psi mohou nemoc dál přenášet. Jejich moč, sliny a exkrementy virus obsahovat mohou, a tak prý existuje byť i jen teoretická možnost přenosu choroby na člověka. Přes protest majitelů i ochránců zvířat to soud označil za dostatečný důvod k usmrcení psa.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Video

Expirované video

BEZ KOMENTÁŘE: Aktivisté protestovali v Madridu proti utracení psa sestry nakažené ebolou. Zdroj: Reuters

Nakažená španělská ošetřovatelka je podle všeho prvním případem, kdy se přímo na území Evropy nakazil člověk ebolou. Dosud k nákaze docházelo jen v Africe. Výjimkou byl případ Liberijce, u kterého byla ebola potvrzena až po příletu do USA. [celá zpráva]

Video

Expirované video

BEZ KOMENTÁŘE: Španělská policie prohledávala byt a dům, ve kterém bydlí zdravotní sestra nakažená ebolou. Zdroj: Reuters

Zdravotní sestra patřila ke skupině zhruba třiceti zdravotníků, kteří pečovali o oba španělské duchovní, kteří si onemocnění přivezli ze západní Afriky a ve Španělsku mu podlehli. Na pozorování v nemocnici je od úterý také ošetřovatelčin manžel.  [celá zpráva]

Podle informací WHO dosáhl k 1. říjnu počet obětí eboly v západní Africe 3439 z celkem 7492 zaznamenaných případů nákazy. Ebola se poprvé objevila v březnu v Guineji a od té doby se rozšířila do sousední Libérie a Sierry Leone. Případy se objevily i v Nigérii a Senegalu. Jde o nejhorší epidemii této nemoci od roku 1976, kdy byl virus eboly identifikován.

Ebola je smrtelné virové onemocnění patřící do skupiny krvácivých horeček, kam patří i marburská horečka. Mortalita činí v závislosti na kmeni padesát až devadesát procent. Nejnebezpečnější je Ebola Zaire.
Filovirus eboly byl poprvé zjištěn v roce 1976. Nemoc dostala jméno podle řeky Ebola v Demokratické republice Kongo (tehdejší Zair).
Nemoc se projevuje vysokými horečkami, bolestmi svalů i kloubů a bolestmi břicha. Časté je zvracení a prudké průjmy i krvácení do trávicího traktu a nakonec ze všech tělesných otvorů. Těžce jsou poškozeny vnitřní orgány, zejména játra.
Lék proti nemoci neexistuje, virus nereaguje na léčbu interferonem ani na virostatika. Důležité je zabránit ztrátě tekutin a snižovat krvácivost pomoci koagulantů.
Epidemie byly zaznamenány v Demokratické republice Kongo, v Gabonu, v Súdánu a v Ugandě i v Pobřeží slonoviny a naposled v Guineji.
Virus se přenáší mezi nemocnými při těsném kontaktu, zejména pomocí slin nebo krví.
Předpokládá se, že se lidé nakazí, když pojídají divoká zvířata, která jsou přenašeči viru. Spekuluje se, že rezervoárem mohou být netopýři. Virus se přináší na primáty, nejčastější je u šimpanzů požírajících maso, i na psy, u nichž se nemoc nevyvine, a na prasata, u nichž nemoc propuká. Kromě přenosu blízkým kontaktem se u zvířat nevylučuje ani přenos vzduchem.