K útoku z 15. září 1974 se o pět let později sám přihlásil v alžírských novinách.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Čtyřiašedesátiletý Carlos, vlastním jménem Ilyich Ramírez Sánchez, spáchal v sedmdesátých letech několik atentátů. Po dlouhých letech na útěku byl v roce 1994 dopaden a odsouzen na doživotí za vraždu 11 lidí a zranění dalších 150 při čtyřech útocích ve Francii na počátku osmdesátých let.

Stíhání za starší útoky ocenila hlava francouzské federace obětí zločinu Francoise Rudetzkiová. Podle ní je to „vítězství práva a obětí“. Ukazuje to, že bez ohledu na čas nikdo neunikne a musí se zodpovídat ze svých činů.

Skrýval se v komunistických zemích

V roce 1975 se Carlos stal jedním z nejhledanějších teroristů, a to po zorganizování únosu šedesátky lidí, včetně 11 ministrů, z vídeňského setkání Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Cílem bylo získat za rukojmí prostor v médiích pro palestinské extremisty, což se podařilo.

Od té doby Carlos řídil akce sahající od západní Evropy přes Blízký východ až po Japonsko. Přičítá se mu účast na řadě teroristických útoků, například na únosu francouzského letadla do ugandského Entebbe v roce 1976. Údajně byl i za masakrem izraelských sportovců na olympijských hrách v Mnichově v roce 1972 a za obsazením francouzské ambasády v Haagu v roce 1974. Má prý na svědomí smrt nejméně 83 lidí.

V 70. a 80. letech se Carlos skrýval i v řadě tehdejších komunistických zemí, mimo jiné v Maďarsku, ve východním Německu či v Rumunsku, jehož tajná služba ho využívala k likvidaci významných rumunských emigrantů. Mezi lety 1978 a 1986 přicestoval Carlos několikrát do Československa. V roce 1994 ho francouzská policie zadržela v Súdánu a převezla do Francie.