Pooley pracoval jako dobrovolný zdravotník v Sieře Leone. Ta je jednou ze zemí, které epidemie eboly postihla nejvíce. Mladý muž si není jistý, kdy přesně se nakazil. Najednou se však necítil dobře a podstoupil krevní test. Když ho po něm večer probudil lékař Světové zdravotnické organizace, věděl hned, že je zle. „Bál jsem se, že umřu,“ popsal.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Do Británie ho transportoval letoun královského letectva předminulou neděli.

Pooley vysvětlil, že měl hned dvakrát štěstí. O péči, jaké se mu dostalo v Londýně, by si mohl v západní Africe nechat zdát, a pak, jeho nemoc se nerozvinula do kritické fáze.

Lékaři Britovi podali experimentální lék ZMapp, který dříve podali jen šesti pacientům. Dvěma Američanům minulý měsíc pomohl, zatímco španělskému duchovnímu či africkému lékaři nikoliv. Jak poznamenala BBC, není prokázané, zda ZMapp Britovi pomohl. Každopádně virus z jeho krve po nasazení léku mizel.

„Už ho v těle nemá a široké veřejnosti nehrozí žádné riziko,“ komentoval vyléčení lékař Michael Jacobs.

Ebolou se v západní Africe nakazilo 3500 lidí, z nichž 1900 zemřelo. Nové podezření na výskyt eboly ohlásilo ve středu Rakousko. Ve vídeňské nemocnici přijali 45letou ženu, která přicestovala z Nigérie.

Ebola
Ebola je smrtelné virové onemocnění patřící do skupiny krvácivých horeček, kam patří i marburgská horečka. Mortalita činí v závislosti na kmeni padesát až devadesát procent. Nejnebezpečnější je Ebola Zaire.
Filovirus eboly byl poprvé zjištěn v roce 1976. Nemoc dostala jméno podle řeky Ebola v Demokratické republice Kongo (tehdejší Zaire).
Nemoc se projevuje vysokými horečkami, bolestmi svalů i kloubů a bolestmi břicha. Časté je zvracení a prudké průjmy i krvácení do trávicího traktu a nakonec ze všech tělesných otvorů. Těžce jsou poškozeny vnitřní orgány, zejména játra.
Lék proti nemoci neexistuje, virus nereaguje na léčbu interferonem ani na virostatika. Důležité je zabránit ztrátě tekutin a snižovat krvácivost pomocí koagulantů.
Epidemie byly zaznamenány v Demokratické republice Kongo,  Gabonu,  Súdánu, Ugandě, v Pobřeží slonoviny a naposledy v Guineji.
Virus se přenáší mezi nemocnými při těsném kontaktu, zejména pomocí slin nebo krví.
Předpokládá se, že se lidé nakazí, když pojídají divoká zvířata, která jsou přenašeči viru. Spekuluje se, že rezervoárem mohou být netopýři. Virus se přináší na primáty, nejčastější je u šimpanzů požírajících maso, i na psy, u nichž se nemoc nevyvine, a na prasata, u nichž nemoc propuká. Kromě přenosu blízkým kontaktem se u zvířat nevylučuje ani přenos vzduchem.