Pětasedmdesátiletého Pajarese španělské úřady minulý čtvrtek za přísných bezpečnostních podmínek evakuovaly z Libérie do madridské nemocnice, kde pobýval v izolaci.

V neděli lékaři dostali povolení použít zatím neschválené sérum ZMapp, které bylo do španělské metropole dopraveno ze Ženevy. Použití dosud neschválených léků k záchraně lidí nakažených ebolou posvětila etická komise při Světové zdravotnické organizaci (WHO). Madridská nemocnice však nepotvrdila, zda byl lék nemocnému knězi podán.

Američanům možná lék pomohl

ZMapp, který se při dosavadních testech na zvířatech jevil jako nadějný lék proti ebole, dostali také dva Američané, kteří se v Africe rovněž virem krvácivé horečky nakazili. Jejich stav se po podání séra údajně nadále zlepšuje. Z nemoci se oba Američané zotavují ve Spojených státech, kam byli převezeni.

Zásoby nového léku ZMapp jsou nicméně velmi omezené. Odborníci také nevědí, zda sérum nebude mít nežádoucí dopady na lidské zdraví. S jistotou také nelze říci, zda je skutečně proti ebole účinné.

Video

Expirované video

BEZ KOMENTÁŘE: Kněze přepravili do Španělska minulý čtvrtek.

Počet obětí stoupá

WHO v úterý oznámila, že největší epidemie eboly si vyžádala už nejméně 1013 mrtvých. Zdravotnické úřady evidují víc než 2000 případů nákazy.

Podle serveru španělského deníku zemřeli v posledních dnech v liberijské Monrovii také Pajaresův řádový bratr George Combey a řádová sestra Chantal Pascalinová.

Ebola je smrtelné virové onemocnění patřící do skupiny krvácivých horeček, kam patří i marburgská horečka. Mortalita činí v závislosti na kmeni padesát až devadesát procent. Nejnebezpečnější je Ebola Zaire.
Filovirus eboly byl poprvé zjištěn v roce 1976. Nemoc dostala jméno podle řeky Ebola v Demokratické republice Kongo (tehdejší Zair).
Nemoc se projevuje vysokými horečkami, bolestmi svalů i kloubů a bolestmi břicha. Časté je zvracení a prudké průjmy i krvácení do trávicího traktu a nakonec ze všech tělesných otvorů. Těžce jsou poškozeny vnitřní orgány, zejména játra.
Lék proti nemoci neexistuje, virus nereaguje na léčbu interferonem ani na virostatika. Důležité je zabránit ztrátě tekutin a snižovat krvácivost pomocí koagulantů.
Epidemie byly zaznamenány v Demokratické republice Kongo, v Gabonu, v Súdánu a v Ugandě i v Pobřeží slonoviny a naposled v Guineji.
Virus se přenáší mezi nemocnými při těsném kontaktu, zejména pomocí slin nebo krví.
Předpokládá se, že se lidé nakazí, když pojídají divoká zvířata, která jsou přenašeči viru. Spekuluje se, že rezervoárem mohou být netopýři. Virus se přenáší na primáty, nejčastější je u šimpanzů požírajících maso, i na psy, u nichž se nemoc nevyvine, a na prasata, u nichž nemoc propuká. Kromě přenosu blízkým kontaktem se u zvířat nevylučuje ani přenos vzduchem.