Sotva dvacetiletá Monika se počátkem roku 1983 pokusila o sebevraždu. Od smrti ji dělily minuty.

„Cítila jsem se příšerně. Trápil mě pocit zodpovědnosti celé mé rodiny za výjimečný stav z prosince 1981. Doma se o tom se mnou vůbec nikdo nebavil. Navíc jsem odmaturovala s odřenýma ušima a na vysokou jsem ani nepomýšlela. Nevěděla jsem, jak dál,“ napsala v úvodu knihy.

Moničini rodiče tehdy tvrdili, že si sáhla na život, protože ji nechtěli pustit stanovat s jedním chlapcem.

„Nebyla to pravda. Stanovat v únoru, když všude bylo přes půl metru sněhu? Koho by to vůbec napadlo?“ vzpomíná.

Wojciech Jaruzelski

Wojciech Jaruzelski na archivním snímku

FOTO: Kacper Pempel, Reuters

S odstupem času se na svou tehdejší rodinu dívá jako na tři nešťastné trosečníky. „Byli jsme tři osamělí lidé na třech opuštěných ostrovech. Nikdo nikomu nenaslouchal a ani se nesnažil pochopit. Kromě toho otec nebyl věčně doma a excentrická matka se svým vlastním světem se zabývala především sama sebou,“ píše.

Rodiče byli podle ní naprosto odlišní lidé se zcela protikladným přístupem k životu. „Zda se milovali? Na to nedokážu odpovědět. Láska mívá mnoho podob,“ vzpomíná dcera.

V posledních dnech života generála Jaruzelského o něm bulvár psal, že byl sukničkář a že dokonce i krátce před smrtí se s ním manželka chtěla rozvést. Monika dodává, že matka, pokud si ona pamatuje, hovořila o rozvodu odjakživa, avšak navzdory tomu spolu vydrželi 51 let.

„Možná se na otce svýma samolibýma očima opravdu dívala jako na sukničkáře, avšak on byl spíš stará škola,“ podotýká v knize. Se stejnou obřadnou zdvořilostí se prý choval ke tkadleně z textilky v Lodži i k Margaret Thatcherové.

Když mu bylo 37 let, byl už plukovníkem. Právě tehdy poznal matku. „Když se dotkl jejího kolena, měl takový pocit viny, že druhý den pozval budoucí tchyni na oběd. Přehnaně starosvětský byl i na tu vzdálenou dobu. Pokaždé když odcházel ráno do práce, líbal mamince ruku a večer při návratu se to opakovalo,“ vybavuje si dcera.

Žádná paní prezidentová

K čemu vedli rodiče Moniku? Otec k literatuře – stále chtěl, aby četla, aby se zajímala o svět. Vlastně díky němu našla zálibu v polonistice, kterou později už bez potíží vystudovala. A matka, možná i nechtěně, jí vštípila jakousi vnitřní integritu.

V Polsku přežívá zvyk říkat manželce prezidenta paní prezidentová, premiérově choti paní premiérová a ženě generála paní generálová. „Když maminku někdo takto oslovil, jako by ji popadlo sto čertů, vždy se ohradila. Jmenuji se Barbara Jaruzelská, jsem vysokoškolská učitelka – germanistka na varšavské univerzitě, doktorka věd, která celý život pracovala, takže mi říkejte, jak chcete, jenom ne paní prezidentová, kárala je,“ vzpomíná.

Když se kdysi ptali manželky německého kancléře Willyho Brandta, co na ni udělalo v Polsku největší dojem, odpověděla: „Paní Jaruzelská.“

Wojciech Jaruzelski si nikdy nepřipouštěl, že by se mohl dožít 91 let. Konec života byl ale pro něj útrpným břemenem: tělo mu vypovědělo službu, prakticky ochrnul. Ale intelektuálně zůstával zcela čilý do poslední chvíle.

„Byl si vědom chyb, jichž se dopustil, a také toho, že už se nijak nedají napravit,“ připomíná Monika Jaruzelská.