„Potvrdil, že Lipschis, který tvrdil, že pracoval v kuchyni a neměl ponětí o vraždách vězňů, lhal,“ vysvětlil žalobce televizi ZDF. Program totiž umožnil nasimulovat, jaký výhled měl Lipschis z kuchyně.

Hned několik dalších dozorců se brání tvrzením, že netušili, k čemu lágr vlastně slouží. Lipschis opakoval, že připravoval jídla a že o plynových komorách nic nevěděl. Říkal, že v táboře žilo 120 tisíc lidí. To je jako město. Prý nemohl vědět, co přesně se odehrává na druhém konci. Trojrozměrná realita však prokázala, že na krematoria viděl.

„Ptáme se: co viděli muži ze strážních věží? Mohli spatřit komíny? Mohli vidět kouř?“ upřesňuje Dietrich.

Jen 3D usvědčení k obžalobě nestačí. Němečtí návladní se mohou spolehnout na precedentní rozsudek v případě Johna Demjanjuka. Mnichovský soud uznal v roce 2011 tohoto exdozorce ze Sobiboru vinným ze spoluúčasti na vraždách všech 28 060 vězňů, které nacisté připravili o život během jeho působení v táboře.

Navzdory tomu se však může stát, že prokurátor neuspěje a soud prohlásí podezřelého za neschopného procesu kvůli vysokému věku, zdravotním potížím či demenci, jako se to stalo v Lipschisově případě.

Proč vlastně trvalo stíhání tak dlouho?

Po letech relativní nečinnosti, během nichž si mnozí podezřelí z masového vraždění užívali poklidného života, nastoupila nová generace žalobců. Němečtí prokurátoři tak od konce druhé světové války nestíhali tolik podezřelých dozorců z koncentračních táborů jako nyní – třicet v 11 z celkem 16 spolkových zemí.

„To jen nadhazuje otázku, proč stíhání dozorců trvalo tak dlouho a zda německá justice udělala vše pro to, aby je soudila a v případě viny i potrestala,“ upozornil list The New York Times. Připomněl, že USA vydaly Lipschise Spolkové republice už v roce 1983. Třicet let se nic nedělo.