Co se týče financování mise, Michel odmítl, že by dostal peníze od kterékoli vlády, šlo prý výhradně o soukromé dary. „Je to jednoduché. Obdrželi jsme dary od soukromých osob a společností v Rusku, ale i v Evropské unii. Krymský parlament, jak to bývá při všech volbách, zaplatil hotel,“ uvedl Michel.

Předpokladem pro účast podle něj byl nesouhlas s oficiálními unijními a aliančními postoji kolem Krymu.

„Jedna věc je ale jasná: pro pozorování referenda bylo nutné nesouhlasit s oficiální pozicí Evropské unie a NATO,“ uvedl Michel. „Je to logické. Pokud souhlasíte s tím, že je referendum nezákonné, nepojedete tam,“ prohlásil.

Z ČR se mise zúčastnili zákonodárci Milan Šarapatka (Úsvit), Stanislav Berkovec (ANO) a starosta Vysokého Mýta Miloslav Soušek (ČSSD). Berkovec Právu řekl, že účast nebyla s uznáním legálnosti plebiscitu spojována. To, zda bylo jeho provedení zákonné, nechtěl posuzovat. „Nikdo to nepodmiňoval souhlasem s referendem, stál jsem o to, vidět to na vlastní oči,“ dodal.

Stanislav Berkovec (ANO)

Stanislav Berkovec (ANO)

FOTO: Archiv Právo

Šarapatka už dříve Právu řekl, že cestu bral jako příležitost vidět plebiscit na vlastní oči, což podle něj neznamená, že by ho uznával.

Milan Šarapatka

Milan Šarapatka

FOTO: archiv Úsvit, Právo

Jídlo si hradili sami

„Jídlo si pozorovatelé platili sami. Část poslanců si dokonce zaplatila letenky, protože chtěli, aby jejich neutralita byla naprostá,“ doplnil.

Účastníci podle něj nedostali žádnou hotovost, jak to údajně bývá zvykem u jiných misí. „Nikdy jsme pozorovatele neplatili, lidé, kteří se naší mise účastní, jsou dobrovolníky,“ dodal.

Pro pozorování referenda bylo nutné nesouhlasit s oficiální pozicí Evropské unie a NATOLuc Michel, Euroasijská organizace pro demokracii

Michel Právu řekl, že jeho organizace na Krym vyslala celkem 135 pozorovatelů, mezi nimiž bylo 115 europoslanců, poslanců i členů regionálních těles. „Navštívili jsme 60 procent volebních místností,“ podotkl. EODE podle něj má desetiletou zkušenost s organizováním misí ve východní Evropě i v Africe.

Michel tvrdil, že za celou dobu svého pobytu na Krymu neviděl jediného ruského vojáka, pouze kontrolní stanoviště místní domobrany. „Podle toho, co jsem viděl v televizi, jsem očekával mnohem napjatější atmosféru a všudypřítomné vojáky,“ dodal.

Směs nacionalismu a bolševismu 

Manuel Abramowicz, belgický odborník na extremistickou scénu, který o tomto tématu vydává internetový magazín ResistanceS.be, Michela (55) označil za „záhadnou osobnost“, která na extremistické scéně působí od mládí.

S politickou kariérou začal ještě jako mladík na gymnáziu ve městě Charleroi, kdy působil v ultrapravicové organizaci Front de la Jeunesse. Ta zanikla v roce 1983 poté, co její členové v Bruselu zabili Francouze severoafrického původu.

Luc Michel se s tímto hnutím rozešel a vydal se cestou revolučního nacionalismu, konkrétně jeho národně bolševické odnože, vysvětlil expert. „Jde o směs nacionalismu, patriotismu a bolševismu ve smyslu politické strategie,“ uvedl. Tyto myšlenky, které se staví proti „imperialismu“ a politice USA, naopak podporují Putinovu vizi eurasijské jednoty.

V roce 1984 tak Michel založil svou vlastní národně bolševickou stranu Parti Communautaire National-Européen.

Podle toho volil i své zahraniční styky. „Měl vždy kontakty na bruselské ambasády nacionalistických zemí. Už v 90. letech měl styky s velvyslanectvím Husajnova Iráku, kde vládla nacionalistická, sekulární a antiimperialistická strana Baas,“ uvedl Abramovicz.

Oslněn Kaddáfím

„V devadesátých letech pak udržoval významné vztahy s režimem Muammara Kaddáfího v Libyi, především s lidmi z okolí vůdcovy dcery,“ doplnil. „Luc Michel tedy v Belgii oficiálně zastupoval politické zájmy libyjské politiky,“ dodal.

Po roce 2000 pak politik začal spolupracovat s postsovětskými státy, především s Moldavskem. V této době se začal angažovat ve vyhledávání belgických pozorovatelů, kteří pak dohlíželi na volby v této oblasti.

„Michel je člověk, který pracuje hlavně s kontakty, je aktivní v oblasti vztahů s veřejností, věnuje se jakési paralelní diplomacii,“ vysvětlil Abramowicz.

„Je to záhadná osobnost. Nikdy ve skutečnosti nepracoval, věnoval se vždy své straně. Jak tedy získává peníze?“ ptá se expert.

„Je pravda, že provozuje tiskárnu, kde tiskne nejen propagační materiály pro svou stranu, ale i pro soukromé klienty. To ale nemůže stačit. I když se o tom hovoří, neexistují důkazy, že by Michel pracoval pro některou z tajných služeb, dodal expert.

Michel oponuje tím, že aktivně publikuje a že jeho strana také zaznamenala jisté politické úspěchy. Spekulace, že by byl spolupracovníkem ruských tajných služeb, důrazně odmítl. „To je směšné,“ reagoval politik.