Ustymu Golodňukovi, studentovi z městečka Zbaraž v Tarnopolské oblasti na západní Ukrajině, bylo teprve 19 let. S otcem se měl sejít, jak napsal list Ukrajinska pravda, v jedenáct hodin dopoledne na Říjnové ulici. Domluvili si to v devět ráno.

Ustym byl jedním z obránců Majdanu už od listopadu. Otec Volodymyr si pro něj přijel do Kyjeva. Přesvědčil totiž syna, že by si měl na pár dní odpočinout. Doma, ve Zbaraži. Do odjezdu chyběly dvě hodiny.

„Říkal jsem mu: Koukej být opatrný, nikam se necpi, musíme domů,“ vypráví smrtelně bledý otec. „Zasmál se a řekl mi: Neměj strach, tati. Mám kouzelnou modrou přilbu, mně se nemůže nic stát. To bylo to poslední, co mi řekl.“

Volodymyr zvedá ze země modrou přilbu. Je to přesně ta, co nosí mírové sbory OSN. Jenže tahle je plná krve. Zdrcený otec přilbu otáčí: na levé straně na úrovni spánku je díra po kulce, ráže 7.62.

Jako občan Volodymyr svého syna v cestě na Majdan podporoval, jako otec s tím nesouhlasil. „Nevím, jestli by si měl Janukovyč přede mnou kleknout na kolena. Ale měl by jít před soud, před mezinárodní tribunál. Za to, co udělal s mou zemí i s mým synem,“ říká potichu otec.