S Brežněvovým jménem je spojováno období všeobecného úpadku a hospodářské stagnace Sovětského svazu, ale i vojenských intervencí do Československa v roce 1968 a do Afghánistánu o jedenáct let později. Mnoho Rusů na něj ale stále vzpomíná s vděčností.

Leonid Brežněv na snímku z roku 1980

Leonid Brežněv na snímku z roku 1980

FOTO: Profimedia.cz

Ceremoniál, věnovaný čtvrtečnímu 107. výročí Brežněvova narození, přivedl k domu číslo 26 na Kutuzovově třídě skupinu veteránů druhé světové války, delegaci moskevské radnice a několik poslanců federálního parlamentu.

Podle poslance Jednotného Ruska Alexandra Chinštejna není obnovení pamětní desky rehabilitací socialismu ani Brežněva jako politika. "Je to součást objektivního zhodnocení vůdce naší země," řekl poslanec při odhalení Brežněvova památníku. Podle poslance a v Rusku proslulého pěvce vlasteneckých písní Josifa Kobzona Rusko Brežněvovi mnohé dluží. Jeho jménem by měly být podle Kobzona pojmenovány ulice a náměstí ruských měst.

Desku na Kutuzovově třídě poprvé odhalili krátce po Brežněvově smrti. Po rozpadu Sovětského svazu byla v roce 1991 demontována a převezena jako ruský dar do Muzea berlínské zdi v německém hlavním městě. Pamětní deska s Brežněvovým portrétem odhalená dnes v Moskvě je její věrnou kopií.

Léta 1964 až 1982, kdy Brežněv jako šéf komunistického politbyra vládl, bývají v Rusku označována za období stagnace. Brežněv tvrdě pronásledoval sovětský disent, za jeho vlády vtrhla v roce 1968 sovětská vojska do Československa a v roce 1979 do Afghánistánu. V nedávné anketě byl Brežněv ale označen za nejlepšího vládce země ve 20. století.

O Stalinovi se neuvažuje

Šéf odboru kultury na moskevské radnici Sergej Kapkov ve čtvrtek novinářům řekl, že svých památníků se brzy dočkají i další sovětští vůdci, například Nikita Chruščov nebo Konstantin Černěnko. Půjde prý jak o obnovu památníků odstraněných, tak i o budování nových. O památníku diktátorovi Josifu Stalinovi se podle Kapkova "zatím" neuvažuje.

Chruščov vládl v Sovětském svazu v letech 1958-64 a s jeho jménem bývá spojována politika destalinizace země a poměrně liberálních reforem. Černěnko se k moci dostal jako těžce nemocný stařec v roce 1984 a v čele strany a státu byl jen o něco víc než rok. Jeho vládu dnes mnozí Rusové označují za fatální projev degenerace komunistického vedení, které se po Černěnkově smrti marně pokusil oživit reformátor Michail Gorbačov.