„Máme důvod se domnívat, že skutečné číslo je blíž miliardám než miliónům,“ citoval Le Bailovou server EUobserver.

Olaf svoji statistiku skládá z údajů, které mu zašlou členské státy, ale ty podle eurokomisařky nemají správné nástroje.

Společně se šéfem Olaf Giovannim Kesslerem proto prosazuje vytvoření nového Úřadu evropského veřejného žalobce, který zmiňuje už Lisabonská smlouva. Le Bailová s Kesslerem počítají s tím, že by úřad nezávislého žalobce měl možnost vyšetřovat podvody s eurofondy v jednotlivých zemích, kde by měl také zastoupení. Lisabonská smlouva ale umožňuje rozšíření pravomocí, upozornil EUobserver.

Kessler v kritice členských států zašel ještě dál, když uvedl, že ne všechny státy mají „dostatek prostředků a vůle se s těmito zločiny efektivně vypořádat“, a proto je třeba zřídit nadnárodní kontrolní úřad.

V uplynulých 13 letech bylo v souvislosti s rozkrádáním fondů uznáno vinnými v některých zemích jen pět procent stíhaných, v několika státech to ovšem bylo až 90 procent.

Evropská komise usiluje o to, aby úřad začal působit v roce 2015.