Článek
Jak nyní kancelář ombudsmana informovala, soud dal ombudsmanovi zcela za pravdu a vůbec poprvé ČR za takové jednání odsoudil.
Evropský soud konstatoval, že Česká republika porušila čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož nesmí být nikdo mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu. V odůvodnění rozsudku soud shrnuje závěry veřejného ochránce práv v této kauze a cituje z jeho zprávy.
„Už samo zajištění muže Policií ČR v Aši a jeho umístění do cely bylo problematické, neboť z policejních záznamů není zřejmý legitimní důvod. Pan V. K. se měl v podnapilém stavu dopustit přestupku proti občanskému soužití, k jehož řešení je však kompetentní přestupková komise obecního úřadu, nikoli Policie ČR. Ani fakt, že u sebe neměl průkaz totožnosti a Policie ČR musela provést ztotožnění, nebyl důvodem k umístění v cele, stejně jako když pan K. poté odmítl odejít se strážníky městské policie, neboť takovou povinnost neměl. Nelze tak dospět k jinému závěru, než že pan K. byl do policejní cely umístěn z jakýchsi výchovných důvodů, jako trest za projevy v podnapilém stavu,“ konstatoval ochránce Pavel Varvařovský.
Zadrženého připoutali ke kruhu ve zdi
Stejně tak považoval za nepřiměřené i omezení pohybu v cele, kdy měl pan K. ruce spoutány za zády v poloze, která reálně hrozila úrazem, a současně měl nohy spoutány poutacím opaskem (tzv. medvědem). Omezení volného pohybu, tj. poutání, je podle policejního zákona možné jen v případě, kdy osoba fyzicky napadá policistu nebo jinou osobu, ohrožuje vlastní život, poškozuje majetek nebo se pokusí o útěk. I v takovém případě je vhodné používat zejména pouta, nikoli poutací opasek, a použití těchto donucovacích prostředků musí být evidováno.
I kdyby formálně byly podle ombudsmana naplněny předpoklady pro poutání (poškozování majetku – policisty uváděné kopání do lavice a obložení), je třeba tyto projevy podle ochránce vnímat v kontextu umístění do cely. Zadržený byl sice poučen o možnosti přivolat policisty zvonkem, pokud by něco potřeboval (např. jít na toaletu), jenže – jak si ochránce na místě ověřil – tlačítko bylo mimo jeho dosah, takže ho nemohl využít.
„Tlačítko je umístěno mimo celu za vstupními dveřmi, které proto musejí zůstat otevřené. Ze záznamů však vyplývá, že policisté vstupní dveře zavřeli, takže tlačítko k přivolání policisty nebylo možné použít. Panu K. v dané situaci nezbývalo než křičet nebo na sebe upozornit boucháním. Reakcí policistů na tyto projevy však bylo postupné zvyšování rozsahu připoutání. Na konci byl pan K. připoután s rukama za zády ke kruhu umístěnému ve stěně – tj. s rukama nutně vykloubenýma nahoru a s nohama spoutanýma poutacím opaskem. Skoro by se mi chtělo říci, že chyběl už jen roubík,“ dodal ochránce práv.
Policisté byli potrestáni
Zákon byl porušen i v dalších bodech, např. v ustanovení, že osobu, která je zjevně pod vlivem návykové látky, je možné umístit do cely za podmínky, že lékař po provedeném vyšetření neshledá důvody k umístění do zdravotnického zařízení (např. protialkoholní záchytná stanice apod.). Policisté zákon porušili i v tomto směru, neboť lékařskou prohlídku nezajistili, přestože sami panu K. naměřili alkohol v krvi.
Na problémy s poutáním osob umístěných v policejních celách ochránce poukazuje již dlouhodobě. K podobnému případu došlo již v roce 2010. Policejní inspekce poté záležitost vyšetřovala a policisty, kteří se porušení práv dopustili, kázeňsky potrestala.
Verdikt Evropského soudu zatím není pravomocný.