Článek
"Vedla jsem Hitlerovi potravinové účetnictví," uvedla žena, která ve 40. letech "vůdci" sloužila z donucení v tehdejším Východním Prusku, kde měl diktátor na východní frontě svůj hlavní stan, takzvané Vlčí doupě. "A musela jsem ochutnávat jeho jídla. Společně se 14 dalšími ženami a jedním účetním. Připadali jsme si jako pokusní králíci."
Berlínský historik Arnd Bauerkämper tehdejší situaci potvrzuje. "Hitler používal ochutnávače, protože měl strach z atentátu." Přesvědčený vegetarián Hitler podle něj měl i svou dietní kuchařku. Připomíná také, že britská tajná služba se v roce 1944 vzdala plánu diktátora otrávit, protože se domnívala, že mu pokrmy testují právě ochutnávači.
Margot Woelková o době ve Vlčím doupěti u tehdejšího Rastenburgu, nynějšího polského Ketrzynu, desítky let mlčela. Promluvila až nyní. "Ochutnávání bylo vždy mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou," říká žena, která teď žije v západní části Berlína. Ochutnávalo se zhruba hodinu předtím, než se pokrm dostal na stůl Hitlerovi. Ten podle Woelkové většinou jedl zeleninu, ale nikdy maso. Polévky jen zřídka.
"Každý den mě odváželi autobusem od mých příbuzných," řekla. Do Východního Pruska se dostala, když byl v roce 1942 vybombardován její berlínský byt a její muž byl na frontě.
Nacistického vůdce ale nikdy nespatřila. Zato jeho německého ovčáka vídala často.
Kolegyně zastřelili Rusové
Na podzim roku 1944, když se Rudá armáda blížila k východním německým hranicím, jí jeden německý důstojník poradil, aby z oblasti odešla. Odjela pak vojenským vlakem do Berlína.
Důstojníka pak ještě po válce potkala v Berlíně. "Řekl mi, že všechny moje kolegyně ochutnávačky Rusové zastřelili."
Woelková zažila 20. července 1944 v rozsáhlém areálu Vlčího doupěte také nezdařený pumový atentát na Hitlera, který provedli vzbouřenci v čele s důstojníkem Clausem von Stauffenbergem. Vůdce v doupěti v letech 1941-44 strávil hodně času - asi 800 dní.
"Když bomba explodovala, seděly jsme s kolegyněmi v jednom stanu a sledovaly nějaký film. Výbuch nás ale smetl z lavic. Po atentátu jsem musela opustit bydlení u příbuzných a společně s kolegyněmi jsme byly ubytovány v jedné školící budově u vůdcova hlavního stanu," dodává.
Rok po válce se pak v Berlíně Woelková dočkala návratu svého muže ze zajetí. Žili spolu do roku 1990, kdy manžel zemřel.