Zatykač na Mečiara měla vydat slovenská generální prokuratura. „Šlo to do Federálního shromáždění. Já byl tehdy poslanec Federálního shromáždění,“ prohlásil Mečiar, aniž by vysvětlil, kvůli čemu byl na něj zatykač vydán.

Ochranu podle svých slov hledal u Dubčeka. „Šel jsem za ním a požádal jsem ho jako poslanec o ochranu,“ uvedl Mečiar. Dubček mu měl odvětit, že pokud záležitost neskončí jen u předsednictva, ale ve Sněmovně, tak ho vydají. Poradil mu prý, aby počkal na vhodné personální složení předsednictva, a tehdy to předloží s tím, že požádá, aby to zamítli.

„Tehdy i zástupci české strany, i slovenské, ne všichni, ale hlasovali, pro to, abych nebyl vydán do vazby s tím, že nebyl udán důvod, proč bych do vazby měl jít,“ dodal Mečiar.

Bývalý slovenský premiér připustil, že situace byla tehdy pro něho velmi komplikovaná. „Rok 1992 byl v mém životě velmi těžký. Byly tam diskreditace, různé osobní útoky, mediální a zpravodajské hry,“ prohlásil Mečiar.

Expremiér připustil, že po rozdělení Československa počítal s Dubčekem jako s prvním slovenským prezidentem. Dubček však v listopadu 1992 zemřel po zranění, které utrpěl při automobilové nehodě.