Společně se svojí matkou se neplnoleté znásilněné děvče před více než čtyřmi roky obrátilo se žádostí o přerušení těhotenství nejprve na státní nemocnici v Lublinu na východě Polska, a když ji tam odmítli, tak ještě ve Varšavě. Namísto zákonem povoleného zákroku jí lékaři v obou nemocnicích za pomocí kněží potrat rozmlouvali, resp. na ni vyvíjeli nátlak, aby od zákroku ustoupila.

Interrupci jí po zásahu ministerstva zdravotnictví, na něž se s matkou obrátily, nakonec provedli v nemocnici v Gdaňsku - tedy více než 500 kilometrů od místa bydliště.

Soud ve Štrasburku nyní rozhodl, že polský stát porušil až tři body Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, za což dívce přiznal odškodné ve výši 30 tisíc eur (přes 750 tisíc korun). Zároveň matce přisoudil náhrady ve výši 15 tisíc eur (375 tisíc korun) a obě kompenzace výdajů v hodnotě 16 tisíc eur (400 tisíc korun).

Oficiálně jen pár stovek potratů, neoficiálně statisíce

V Polsku už téměř 12 let platí jeden z nejpřísnějších protipotratových zákonů na světě. Podle něj mají Polky nárok na interrupci v případě, že je ohrožen jejich život, plod je vážně geneticky poškozený, anebo k otěhotnění došlo po znásilnění. Podle ministerstva zdravotnictví byl v loňském roce v Polsku proveden legálně potrat jen v 641 případů. Polští lékaři totiž pod tlakem katolické církve často odmítají zákrok vykonat.

Polky proto nejčastěji volí nelegální potrat doma, anebo se vydávají kvůli umělému přerušení těhotenství za lékaři do zahraničí. Polská Federace na pomoc ženám a plánování rodiny v této souvislosti oznámila, že „počet ilegálních potratů uskutečněných jen v Polsku překračuje ročně 200 tisíc a desetitisíce polských žen se zbavují nechtěného plodu v zahraničí“.