Církve v Německu žijí z výnosu speciální církevní daně. Tu platí lidé, kteří se k nějaké konfesi přihlásí. Pokud na místním finančním úřadě prohlásí, že svou církev opouštějí, jsou nadále placení daně zproštěni.

Sazba této daně tvoří osm nebo devět procent z odvodu daně z příjmu fyzických osob. Římskokatolická církev v posledních letech přišla o mnoho svých "oveček". Nejvíc odchodů, více než 180 000, zaznamenala v roce 2010, kdy vrcholil skandál kolem pedofilních kněží.

Nelze odejít jen částečně

Němečtí biskupové ve zvláštním dekretu odchody z církve označili za "vážné pochybení" a sestavili dlouhý seznam církevních činností, z nichž by měli být neplatiči církevní daně vyloučeni.

"Tímto dekretem dáváme najevo, že církev nelze opustit jen částečně," uvedla v prohlášení biskupská konference. "Není možné oddělovat církevní duchovní komunitu od církve jako instituce," prohlásili kněží. Spolkový správní soud v Lipsku jim dal ve čtvrtek za pravdu, když rozhodl, že členem katolické církve s právy na její služby může být jen ten, kdo jí platí církevní daň.

Podle oficiálních statistik katolická církev díky dani v roce 2010 získala pět miliard eur (124 miliard korun), protestantské církve 4,3 miliardy.

Němečtí biskupové připustili, že v minulosti nebylo dostatečně důrazně vysvětlováno, jaké důsledky může opuštění církve mít. Někteří katolíci přitom zůstávají aktivními ve svých farnostech a jsou jim poskytovány církevní pohřby, i když předtím neplatili církevní daň.