Jako poslední se podle listu Svenska Dagbladet začal posuzovat případ vraždy mladého Izraelce z roku 1988.

Je to jeden ze čtyř případů, u nichž se znovu zvažuje jeho vina. V dalších třech případech, za něž byl odsouzen, je už viny zbaven.

Pochybnosti o Quickově rozsudku se vynořily už záhy po jeho vynesení.

Přesto platil dnes dvaašedesátiletý muž dlouho za jednoho z nejhorších masových vrahů v dějinách země.

Dávali mu prý drogy

Vězeň, který se opět vrátil ke svému původnímu jménu Sture Bergwall, odvolal všechna svá přiznání při natáčení televizního dokumentu v roce 2008. Zároveň obvinil policisty a psychiatry, že mu před výslechy podávali drogy. Dříve tvrdil tento na drogách závislý muž, že když vypovídal, policisté a lékaři mu „dali všechny léky, které chtěl“.

Tvrdil také, že potřebné poznatky o jednotlivých vraždách si osvojil pečlivým čtením novin. Nejmenovanému novináři dokonce řekl, že vypovídal falešně, aby se stal „významnou osobností pro lékaře a ostatní spoluvězně“.

Úřady mohou novým tvrzením Quicka jen těžko čelit, protože jejich verdikt byl založen převážně na výpovědích obžalovaného. Rozsudek byl vynesen, přestože chyběly jasné policejní důkazy o jeho vině.

Nenašli se ani svědkové, kteří by potvrdili, že v době vražd se Quick nacházel v místech, kde se pohybovaly jeho oběti. Vyslechnuto bylo přitom asi deset tisíc lidí.

Sedli na lep lháři?

Nikdo už nevylučuje možnost, že soud odsoudil za sériové vraždy muže, který vůbec nikoho nezabil. Podle rakouské stanice ORF se zdá, že soudci i policisté lehkovážně sedli na lep prohnanému lháři, který se chtěl aspoň touto cestou „zviditelnit“.

Policejní profesor Leif GW Persson označil případ za „nejskandálnější kapitolu“ švédské kriminální historie. Pranýřoval zjevnou nekompetentnost a naivitu policie i soudního systému.

Do diskuse se hlásí příbuzní údajných Quickových obětí, kteří požadují důkladné a nezávislé vyšetření celého skandálu.

„Vyšetřování by mělo určit, jak se věci mohly vyvinout tak špatně, a mělo by vytvořit nařízení, které by zabránilo, aby se znovu stalo něco takového,“ řekl listu Svenska Dagbladet Björn Asplund, jehož syn Johan, který zmizel v roce 1980, také figuroval na seznamu Quickových údajných obětí a teprve nedávno z něj byl vyškrtnut.

Quick byl odsouzen i za smrt Charlese Zelmanovitse, který zmizel roku 1976 ve městě Piteå. Bratr mrtvého se podle webové stránky thelocal.se nyní rozčiluje: „Nechápu, jak mohl být vůbec odsouzen. To by se mohlo stát v méně rozvinuté zemi, ale nemělo by se to stávat ve Švédsku. Nikdo nedbal na ty, kdo nesouhlasili (s názorem policie a soudu – pozn. red.).“ Kritický je i šéfredaktor časopisu Filter Mattias Göransson, který právě dokončil redakci knihy Fallet Thomas Quick (Případ Thomas Quick) od svého zesnulého kolegy.

„Konec konců jde o to, abychom zajistili, že nic podobného se už nestane, a abychom ukázali, že právní systém si zaslouží důvěru veřejnosti,“ napsal v deníku Dagens Nyheter.