První odhady společnosti Sofres dokonce dávají socialistům a jejich spojencům 312 až 326 mandátů. Zelení by měli získat 18 až 24 křesel, radikálové devět až 11 mandátů. Konzervativní Svaz pro lidové hnutí (UMP) by měl se spojenci obsadit 212 až 234 míst a pravicoví extremisté z Národní fronty (FN) jedno až čtyři.

Po vítězství v prezidentských volbách a po ovládnutí Senátu a velké části regionů by tak levice fakticky opanovala celou francouzskou politickou scénu. Téměř půldruhého měsíce po svém zvolení prezidentem bude mít zřejmě Hollande volnou ruku k prosazování ohlášené daňové reformy a programu hospodářského rozvoje.

Souboj Hollandeových žen

S napětím se očekával volební výsledek bývalé prezidentské kandidátky socialistů Ségolene Royalové, někdejší životní partnerky prezidenta Hollandea. Do její kampaně vstoupila Hollandeova nynější partnerka Valérie Trierweilerová, která veřejně podpořila oponenta Royalové Oliviera Falorniho. Podle předběžných odhadů Royalová volební souboj prohrála.

Poprvé se po dlouhé době do parlamentu zřejmě dostala krajní pravice. Odhady jejího výsledku kolísají mezi jedním až čtyřmi mandáty s tím, že vůdkyně FN Marine Le Penová, která se o mandát ucházela ve volebním okrsku Hénin-Beaumont na severu země, zřejmě volební mandát nezískala. Úspěšná ale zřejmě byla její neteř Marion Maréchalová-Le Penová.

Druhého kola voleb se zúčastnilo 44 procent voličů, což je rekordně nízké procento. Volební účast mohlo ovlivnit přesvědčení mnoha Francouzů, že i bez jejich příspění mají socialisté vítězství zajištěno.

Právo volit mělo 46 miliónů Francouzů, pro něž bylo otevřeno 65.000 volebních místností. V první kole získalo přímý mandát pouze 36 z 577 poslanců, o ostatní křesla svedli kandidáti boj v neděli.