Podle Crociaty soudy uznaly vinnými 22 kněží už v první instanci, dalších 17 pak ve druhé instanci. Pět obžalovaných bylo zproštěno viny. V 21 případech skončily procesy dohodou o výměře trestu, což je možnost, kterou italský soudní systém dává obžalovaným z méně závažných trestných činů. Přerušeno bylo 12 trestních řízení.

Crociata přesná čísla zmínil při příležitosti představování nových pravidel, podle nichž by měla církev postupovat v případě zjištění sexuálního zneužívání či obtěžování. Biskupové v dokumentu nabádají, aby církevní představitelé při vyšetřování spolupracovali s představiteli státu a s policií. Kněží, kteří byli obviněni ze zneužívání, už by podle tohoto dokumentu dál neměli působit v prostředí, kde jsou mladiství a děti.

Biskupové však nechtějí zavést oznamovací povinnost, která by hodnostáře nutila podezření ze sexuálních deliktů hlásit, i když katolická církev v posledních letech čelí mnoha sexuálním skandálům, jejichž oběťmi byly děti.