Žalobce Andrew Edis řekl, že Alesha je klíčovým svědkem: „Popsala akt dušení, na kterém se podíleli společně oba její rodiče. Měla do úst nacpanou tašku.“

Edis doplnil, že Alesha řekne soudu, že viděla rodiče v kuchyni s pytli na odpadky a páskou, jak balí tělo: „Dívala se z okna a viděla, jak otec nese velký objekt zabalený v pytlích na odpadky. Předpokládala, že jde o tělo její sestry.“

Smrt Shafiley byla dlouho záhadou. Živá byla viděna naposled 11. září 2003, když ji matka vyzvedávala z práce. O týden později jeden z učitelů ze školy, do níž chodila, oznámil její zmizení. Slyšel jak Alesha řekla přátelům, že její sestru zabili rodiče. Alesha, které bylo tehdy patnáct, to ale pak popřela.

Ani nález těla nestačil

V únoru 2004 bylo nalezeno tělo mrtvé Shafiley u dálnice M6 na břehu řeky poblíž Sedgwicku směrem na Warrington. Bylo ve stavu rozkladu a podle patologů a forenzních expertů bylo na místě pohozeno záhy po dívčině zmizení.

Policisté nainstalovali do domu zavražděné odposlouchávací zařízení, ale nic se nepodařilo zjistit. Zachyceno bylo jen jak matka říká jednomu z dětí, aby mlčelo a s nikým o ničem nemluvilo: „Jestliže ta nejmenší věc vyjde z tvých úst, životy nás všech budou ohroženy. Už nespatříš svou mámu a svého tátu.“

Sestra promluvila

Alesha vše řekla v roce 2010. Byla zatčena v souvislosti s loupeží v domě jejích rodičů, kde tři maskovaní lupiči svázali její matku, dvě sestry a bratra. Žalobce Edis dodal, že do smrti své sestry mlčela kvůli loajalitě vůči rodině a kvůli napjatým vztahům, s rodiči. Dodal, že to řekla sama od sebe, aniž by jí byly nabídnuto něco výměnou v procesu, který ji hrozil kvůli loupeži.

Oba rodiče vraždu popírají, ale i báseň, kterou napsala zavražděná Shafilea, naznačuje, že rodina nechtěla přijmout západní způsob život a cítila hanbu. Shafilea chtěla jít studovat na univerzitu práva, mít chlapce a nosit módní oblečení. To se rodičům nelíbilo, vzali jí mobilní telefon, aby si nemohla s chlapci volat, a bili ji. Také ji vzali peníze z účtu.

Nakonec dceru poslali do Pákistánu, aby si vzala bratrance a žila s ním na venkově v zemi, odkud rodina přišla. Dívka v Pákistánu, kde bydlela u prarodičů, vypila bělidlo a utrpěla popáleniny hrdla.

„To nebyla sebevražda, to byl akt zoufalství,“ řekl žalobce. Dívka se vrátila do Británie na léčení a rodiče si uvědomili, že jejich snahy určit dceři způsob života, jaký má vést, selhaly. Odešla z domu a začala pracovat na půl úvazku a studovat.

Postoje rodičů dokresluje i jejich vlastní osud. Shafileyn otec si musel její matku vzít na žádost strýce. Sám přitom už měl ženu v Dánsku a s ní i syna.