Nehodlá bydlet v Elysejském paláci a svůj plat by si chtěl snížit o 30 procent. Ještě před rokem by si na něj jako na budoucí hlavu státu sotva kdo vsadil. Za nejpravděpodobnějšího a současně velmi nadějného protikandidáta Sarkozyho za socia­listy (PS) byl totiž dlouho považován bývalý šéf Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn. Ten se ale svými sexuálními skandály diskvalifikoval, čehož Hollande využil.

Chybí mu charisma

Ve stranických primárkách se dokázal prosadit proti šéfce PS Martine Aubryové, k čemuž mu dopomohly také velmi dobré řečnické schopnosti. Právě jimi a vnitřní vyrovnaností se snaží nahrazovat chybějící charisma.

Jako brilantní označili komentátoři jeho lednovou řeč v Le Bourget u Paříže, kde představil svůj 60bodový program, jímž chce zvýšit zaměstnanost, posílit vzdělání a zlepšit situaci mládeže. Jedním z hrotů jeho plánů má být zvýšení daní bohatým – Francouze, kteří ročně vydělají více než milión eur (25 mil. Kč), chce zkasírovat 75procentní sazbou.

Co se týče kontroverzních zákonů zakazujících nošení burek na veřejnosti či okázalých náboženských symbolů ve státních institucích, nehodlá na tom Hollande nic měnit.

Video

Expirované video

Francois Hollande oslavuje své vítězství. Zdroj: Reuters


Pomáhal Mitterrandovi

Protivníci mu ale vytýkají, že nemá žádné zkušenosti z vládních funkcí ani mezinárodní renomé. Hollandova dlouholetá kariéra se totiž odehrávala jen ve stranickém aparátu, v parlamentu, případně na komunální úrovni.

Nikdy nebyl ministrem, ačkoli měl pro takové pozice dobré předpoklady. Rodák ze severofrancouzského Rouenu, syn lékaře, absolvoval hned tři prestižní univerzity: politologický institut Science Po, obchodní školu HEC a elitní vysokou školu pro vysoké státní úředníky ENA. A zákulisí politiky zná také dobře. Už jako 20letý pomáhal ve volebním týmu socialistického exprezidenta Françoise Mitterranda, jenž jej po vítězství v roce 1981 vzal s sebou do Elysejského paláce.

Musíte mi naslouchat, vzkázal Merkelové

I přes pověstnou zdrženlivost ale Hollande umí, když chce, nasadit také konfrontační kurz. Potvrdil to nejen v televizním duelu se Sarkozym, ale i vůči německé kancléřce Angele Merkelové, jejíž vládu silně rozhořčily Hollandovy plány na doplnění smlouvy o fiskálním paktu EU.

Merkelová, jež podporovala Sarkozyho, dosud odmítala přijmout Hollanda v kancléřském úřadě. To ho neodradilo a už dříve prohlásil, že v případě vítězství povede jeho první cesta do Berlína. A Merkelové vzkázal: „Budete mi muset naslouchat“.